Jdi za svým snem

Název asi mluví za vše, ale svůj sen jsem pochopila "až" ve svých 25 letech. vždycky jsem si pohrávala s myšlenkou dělat průvodkyni, delegátku a mít cestovku. K cestovnímu ruchu jsem tíhla odmalička a také ho mám vystudovaný a má sučasná práce se kolem něj taky motá, ale přišel den, kdy mi to všechno přestalo stačit. Ten den nastal letos v dubnu, kdy jsem odlétala na dovolenou do Řecka. Jaký dopad na mě dovolená bude mít jsem vůbec nečekala.

dovolená, která mi změnila životinternet

Vlastně v Řecku jsem byla asi po osmé. Několikrát na dovolenou jako dítě a za posledních 8 let už jen pracovně. Pak už mi skončila studia a tudíž i mé letní pracovní výlety. láska k této zemi ovšem stále byla a touha si tam zajet narůstala do takových rozměrů, že jsem jednou takhle na podzim koupila letenky do Athén a v dubnu už se letělo. O tom, jak skvělá to byla dovolená se tu rozepisovat nebudu (s radostí Athénám a ostrovu Aegina věnuju celý článek), ale následek byl takový, že jsem se rozhodla změnit svůj život.

Po příletu mě čekaly nekonečné 3 týdny plné práce. Hned jsem věděla, že mě práce ubíjí ještě víc, než kdykoliv předtím a taky jsem věděla, že odlet do Řecka byl jen dočasnou náplastí na mou nespokojenost. Bohudík, nejsem žena, co by nadávala na svůj život a nic pro jeho zlepšení nedělala, naopak mi výlet byl inspirací do budoucna. Několikrát ročně podnikám takové výlety, které si naplánuju sama a v jejich realizaci se přímo vyžívám a proč se tím tedy neživit, proč si rovnou nezaložit cestovku? Naivita už mě dávno přešla a proto jsem si řekla, že musím začít od sebe, od začátku, od nuly. Přihlásila jsem se do průvodcovského kurzu a začala objevovat krásná místa tady v Česku. Následně mi vyšla brigáda v informačním centru, kde jsem nabídla své průvodcovské služby. V Praze se připravuju na první skupinky turistů a taky na státní zkoušky z průvodcování. Je toho hodně, ale stojí mi to za to...

Co všechno to obnáší? Je třeba se naučit dokonale historii a to nejen o místech, které navštěvuji, ale i tak celkově, vše souvisí se vším. Dále je třeba znát i dějiny umění, zeměpis, zvládat krizové situace, umt pomoct, poradit, určovat si priority a mít ostré lokty. V dnešní době nespadne do klína nic nikomu, člověk si musí vybojovat to své místečko na slunci a pak se tam i držet. Nestačí být jen dobrá, pokud chci uspět, musím být nejlepší.

Založila jsem si šanon, kde si dávám své myšlenky, nápady, inspirace, zážitky z cest, poznámky o navštívených místech a jiné blbosti, které mě zrovna napadnou. Nejdřív to byl jeden šanon, pak dva, tři... No nevím, jestli to tak půjde dál, budu jedině ráda. Vlastně ty šanony mapují mé myšlenkové pochody, krok po kroku. Vlastně mi i dost pomohl kurz průvodce, kdy jsem zjistila, že ty myšlenky a to, co dělám, že dělám správně a když se vyskytla chyba, označila jsem si ji ve svém šanonu... Musím se smát, nikdy jsem nebyla ten puntičkářský typ, co by si něco třídil, nedejbože zvýrazňoval. Teď jsou mé šanony pestrobarevné, každé téma má svou barvu, svůj štítek, své zařazení... Vlastně si už taky připadám jako šanon s nadpisem Chci být nejlepší průvodkyní :-).

Jak to vidím do budoucna? Dokud si nebudu jistá v kramflecích, budu stále ve své práci. Jakmile se "chytnu" s prací průvodkyně, pustím se do budování CK. Plány hezké, snad do roka a do dne. Vlastně mi to dost pomáhá překonat krizi i v současné práci. Asi to bude tím, že už to mám za pár. Teď to vypadá, že na svou současnou práci nadávám,není to tak, ale po dvou letech bych se ráda hnula z místa. Priority se mění, hned po škole jsem si hledala práci, která by mě uživila a zároveň i bavila... Přesně takovou jsem si našla, jenže po dvou letech intenzivní práce s lidma v centru Prahy, kdy nevíte, kdo po vás zase někdo bude hučet, jsem ztratila motivaci. Samozřejmě vím, kdo mě živí a záměrně neříkám společnost ani funkci, kterou zastávám. To, že mě práce už nebaví asi nebude v té práci samotné, ale spíš v mé hlavě, která chce od života více.

Co bych poradila ostatním? Cestujte, chopte se příležitostí a věřte svým schopnostem. Nakonec ty schopnosti je to nejdůležitější... Mějte odvahu, i kdyby to nevyšlo, vždycky se najde práce. Kdo se práce nebojí, ten ji taky dostane :-).