Nejhorší je balení. Balíte, skládáte, vyhazujete věci, rozčilujete se, že to nemáte kam dát, chvilkami přichází pocity radosti, že už to máte, dokud zase něco nenajdete. Chodíte po bytě a sbíráte věci, jeden pokoj, druhý pokoj. Na první pohled nic, pak otevřete skříňku, zaklejete, vezmete igelitku a zase to cpete do kufru. Zkontrolujete čas a zjistíte, že už si takhle "hrajete" 2 hodiny. Do koutku dáváte všechno zabalené, až s tím zaskládáte půlku místnosti.
Když už máte sbaleno, začnete řešit to, že bydlíte ve třetím patře, bez výtahu a jak to snesete, převezete. Děkujete bohu za kamarády s autem a za druhý byt s výtahem.
Po dvou letech opouštím milovaný Břevnov a mířím přes kopec do snad taky milovaných Dejvic. Výhled na Ladronku vystřídá výhled na hrad a na Petřín. Zatím vidím samé plusy, ale dva roky jsou dva roky. Břevnov mi přirostl k srdci. Tak trochu jiná Praha, žádné paneláky, stylové hospůdky a klid. Sejdete kopec, sednete na tramvaj, za 10 minut jste na hradě, za 15 minut na Malostranské a nebo busem za 15 minut na Andělu. Když se Vám nikam nechce, tak taky nikam nemusíte, hospůdka U prezidentů hned za rohem, obchody a park taky kousek, co Vám chybí? Nic :-) Vlastně mi to bude chybět, kdo ví, co mě čeká v Dejvicích...
Dnes mám před sebou poslední noc, pak na víkend no Moravu a potom už do nového... Asi se opiju, ať se mi dobře spí, dobalím ten "zbytek" a ráno ve 4 do práce, hurá, třeba mi to ani nedojde, že to je naposledy a třeba taky bude bezesná noc. Ale jako optimista vnímám každou změnu dobře... Ale přísahám, už se NIKAM stěhovat nebudu a když už, tak jedině zpátky na Moravu :-)!