Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Laserová operace očí? Díkybohu za ni!

7. 10. 2014 8:56:15
Jsou to už dva měsíce zpátky, kdy jsem začala uvažovat nad laserovou operací očí a jsou to už dva týdny, co mám nové očka. Člověk se rozhoduje dlouho, googluje vše možné, vybírá si kliniku a přitom samotný zákrok trvá "jen" 15 minut. Předem se omlouvám za neodbornost a výrazy, které používám, ale řídím se heslem, radši ani nevědět :-).

Svého rozhodnutí nelituju ani trochu, ač jsem to měla trochu komplikované. Člověk si vysní operaci tím super laserem, co ani trochu nebolí a oko hned vidí a místo toho zjistí, že má na tento zákrok blbou rohovku. Mohla jsem se rozhodnout, buď si připlatím a počkám ještě měsíc na super laser a nebo zatnu zuby a zvolím bolestnější laserovou metodu (PRK). Nechtělo se mi čekat měsíc a taky nejsem z cukru, nějakou tu bolest snesu, takže jsem šla do PRKa.

Než mělo dojít k operaci, musely mi sestry znecitlivět oči kapkami. Nic strašného, ale o pár hodin později jsem nechtěla slovo kapky, nakapat a otevři to oko ani slyšet. Samotná operace nebolela ani trošku. Někteří popisují nepřijemný tlak, ani ten se u mě nekonal. Byla to pohodička, vážně :-). Prostředí kliniky na mě působilo uklidňujícím dojmem, u operace hrála příjemná hudba a paní doktorce jsem věřila na 100% a plnila její příkazy. Byl to pro mě zvláštní pocit, ležet tam a vědět, že můj osud je v rukou téhle paní a vědět, že končí mé trápení a za čas přijde i úleva. A tak jsem ležela, koukala do světýlek, viděla různé barvičky a čekala jsem, co se bude dít. Ještě injekce a hotovo. To jako vážně? No tak prima. Opouštím své lehátko a vracím se do čekárny. Ještě párkrát přijde sestřička s kapkami, vracím se zpět na sál do mého lehátka. Dají mi čočky a ještě mi ty oči "zpevní". Nedokážu moc popsat, co přesně mi dělají. Jsem ten typ člověka, co nemusí vědět všechno. Zpevnění vypadá tak, že koukám do světýlka asi 2 minuty a hotovo.

Zbývá nám jen zaplatit a vydat se domů. Platíme a obdržíme instrukce ohledně kapání. A je to tady! Já věděla, že to není jen pohoda a legrace. Jedny kapky se musí vyrobit! A z čeho? Z mé vlastní krve! No super, já to věděla... krev a jí podobné věci nenávidím a dělají mi zle. Odevzdaně vplouvám do ordinace, posadím se a zavírám oči... Povídám si se setřičkou a ani nepostřehnu, že mi vzala 5 ampulek. Super! Zvládla jsem to. Vydáváme se směr auto. Jakmile jsem venku, cítím úlevu, radost, ale i strach. Vidím trochu zamlženě, ale to se prý srovná... Musím si dát cigaretu na uklidněnou (kdybych jen věděla, že je poslední) a jedeme domů. V autě oči začínají přicházet k sobě a cítím takovou zvláštní bolest, ale nic, co by se nedalo přežít.

První noc je náročná. Ač jsem si dala prášek na spaní, moc jsem toho nenaspala. V jednu chvíli mám sto chutí ty oči vyrvat a vyhodit z okna. Ale i tuto krizi překonám. První 3 dny byly nic moc, co si budem povídat. Oči mi slzely a byly nateklé. Mohla jsem jít strašit někam do obludária. Pak už otoky opadaly a já mohla vyjít i ven a koukat na telku nebo do počítače. Den ode dne, hodinu od hodiny mi bylo líp. Mizel i mlžný opar a viděla jsem ostřeji... Efekt tady byl už během týdne. Výborně... Včera to bylo 14 dní, co mi paní doktorka dala nový život. Vrátila jsem se do práce a už vymýšlím, co by kdyby.

Nelituju ani jednoho laserového paprsku. Bolesti po PRKu jsou normální, na kapání očí se dá zvyknout... Vlastně jsou to věci, které už ani neřešíte, ale jakmile jdete ven a vidíte a fakt vidíte a přečtete si kdejakou blbou ceduli, je to k nezaplacení... :-)

Autor: Viktorie Vacková | úterý 7.10.2014 8:56 | karma článku: 13.71 | přečteno: 772x

Další články blogera

Viktorie Vacková

Božská Sicílie

Tak a je to zase tady... Moje malá vnitřní krize, ve stylu: ach jo, chci někam jet! Pro tentokrát padla volba na Sicílii.

17.7.2017 v 11:50 | Karma článku: 16.00 | Přečteno: 648 | Diskuse

Viktorie Vacková

Roadtrip po Kanadě a USA

Vždycky, jak mám nějakou svou vnitřní krizi, vypadne ze mě i pár slušných nápadů. A tak se to stalo, že jsme v půlce srpna odlítli do Ameriky.

22.9.2016 v 19:55 | Karma článku: 14.74 | Přečteno: 456 | Diskuse

Viktorie Vacková

Cesta do Ameriky

Je to tady! Už nezbývá ani týden do odletu a já ještě nemám ani sbaleno, ale natěšená jsem řádně. Tuhle šílenost jsem si totiž plánovala usilovně 3 měsíce, neusilovně 13 let.

16.8.2016 v 15:18 | Karma článku: 11.99 | Přečteno: 533 | Diskuse

Viktorie Vacková

Novoroční předsevzetí aneb ve zdravém těle, zdravý duch

Skoro každý to tak nějak má. Řekne si: zhubnu, přestanu kouřit, pít a budu víc šetřit. Já donedávna nebyla jiná. Podtrženo sečteno, max. Týden a byla jsem tam, kde jsem byla.

13.1.2016 v 18:31 | Karma článku: 5.21 | Přečteno: 134 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Helena Vlachová

Soudruzi mají poněkud vetchou paměť

Naši soudruzi ve snaze kritizovat současnou životní úroveň v naší zemi, nás porovnávají s vyspělými zeměmi, ale nějak zapomínají, že sami mají máslo na hlavě. A to pořádné.

22.9.2017 v 6:11 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 7 | Diskuse

Libuse Palkova

Bude EET zavedeno i v kostelích?

Že se církev dnes musí chovat jako podnikatel je pochopitelné, nějak se živit musí. Na druhé straně všichni podnikatelé by měli mít stejné podmínky.

22.9.2017 v 1:26 | Karma článku: 8.09 | Přečteno: 188 | Diskuse

Eva Sádecká

Radost jako dar?

Co udělat každý den pro svou radost, když pro každého znamená něco jiného? To víme, nejspíše sami, jaká je ta naše. Skrytá, tichá, bouřlivá, neutuchající, osvobozující, pulsující? Nadšená, milující, zářící? A jak vlastně vzniká?

21.9.2017 v 21:43 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 51 | Diskuse

Libuse Palkova

Počítání italských oveček

Počítat do padesáti je teoreticky naprostá brnkačka, ale pokud máte přepočítat padesát hemžících se Italů. kteří chvíli nepostojí a neustále se rafinovaně přemisťují a přelévají jak zrnka písku, končí všechna sranda.

21.9.2017 v 19:30 | Karma článku: 12.88 | Přečteno: 352 | Diskuse

Vratislav Kozak

Je sponzoring nejvyšší fotbalové a hokejové ligy pivovary smysluplný?

Tento příspěvek byl odpřednášen na konferenci v Bratislavě v roce 1999. Ukazuje, že se ve vrcholovém sportu spotřebovává hodně prostředků, výsledky reprezentace tomu však neodpovídají.

21.9.2017 v 17:51 | Karma článku: 4.15 | Přečteno: 193 | Diskuse
Počet článků 23 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 707
Mladá, neustále v pohybu, s hodně zájmy, o kterých bych Vám chtěla napsat


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.