Skoro každý to tak nějak má. Řekne si: zhubnu, přestanu kouřit, pít a budu víc šetřit. Já donedávna nebyla jiná. Podtrženo sečteno, max. Týden a byla jsem tam, kde jsem byla.
Jenže těsně po Vánocích mi luplo v zádech a já se 4 dny nemohla ani pohnout. Nepřeju ten pocit nikomu zažít, a kdo ho zná, určitě se mnou soucítí.
Už začátkem prosince jsem začala jíst zdravěji, to ovšem má záda neutěšilo. Fajn, přidala jsem pohyb (chodím 2x-3x týdně plavat a cvičím doma podle Youtube) a kompletně překopala jídelníček. Zdravé vaření mě dokonce začalo bavit a chutnat. Teprve teď rozumím pojmu: stal se z toho životní styl. Jen mě mrzí, že mě k němu donutila až má příhoda se zády. Do té doby jsem občas něco udělala pro „dobrý pocit“.
Největší chybou, co jsem dělala, bylo nepravidelný přísun jídla a drobné hříchy. Už na snídani nemám koblížek, ale ovesnou kaši s půl litrem zeleného čaje. Obědy si do práce zásadně vařím a večeřím zeleninu. Přes den si lupnu něco malého, ovoce, zeleninu a nebo dýňová semínka. Pečivo jsem definitivně vyškrtla. Cvičení postupně navyšuju. Říkám si, zdraví mám jen jedno a než, aby mi znova luplo v zádech, tak tohle všechno absolvuju. Je škoda, že si přesně tady tyto věci uvědomíme, až když už je téměř pozdě... Nikomu nic nevnucuju, ale možná to někoho nakopne. Možná někdo se bude chtít přidat a vždycky je lepší to táhnout s někým, kdo toho druhého podrží a řekne mu: nežer! A na ten bazén jdeme!
Přeji všem krásný nový rok a předsevzetí jen ty, co jsou od srdce :-)!
