Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Roadtrip po Kanadě a USA

22. 09. 2016 19:55:37
Vždycky, jak mám nějakou svou vnitřní krizi, vypadne ze mě i pár slušných nápadů. A tak se to stalo, že jsme v půlce srpna odlítli do Ameriky.

Letos jsem si moc přála odjet do Řecka na celou sezónu a rozdávat radost českým turistům. Nakonec osud, rozum i srdce zavelelo a já celé Řecko zazdila a jednoduše si koupila letenku Praha – Toronto – Ottawa – Montreal – Praha (děkuji společnosti KLM za perfektní služby, pohodový let a neskutečně vstřícný personál). Plán byl jasný: půjčit si auto a objet Velká jezera a skončit u skororodiny v Ottawě, kde už jsem před pár lety byla a nostalgicky si zavzpomínat.

K mému milému překvapení se ke mně přidala kamarádka s tím, že pojede, ale MUSÍME do New Yorku. Takže asi posté beru žlutého panáka v Googlu a překopávám trasu, rezervuju ubytování, měním ubytování a hraju si jak natěšené malé dítě.

Plán byl tedy následující:

  • Toronto

  • Niagárské vodopády

  • New York

  • průjezd Pensylvánií a Ohiem až k Erijskému jezeru, pobyt u Erijského jezera

  • objezd Erijského jezera přes Detroit, přejezd zpátky do Kanady k menšímu jezeru St. Clair

  • Huronské jezero (tam toho bylo hodně, že by se dalo rozdělit na několik částí)

  • božské Tobermory

  • Midland – jezero, farmy, maloměsto

  • Toronto – návrat auta, odlet kamarádky

  • vlakem z Toronta do Ottawy

Když začneme Torontem, uchvátí vás panorama hned při přistávání. Z letiště do centra se dostanete vlakem během dvaceti minut, pak je třeba se zorientovat a najít ubytování. Sedám na tramvaj na Bloor street, zapínám navigaci a už to jede. Kamarádka přilítne za pár hodin (no jo, letenky na můj let už nebyly nejlevnější) a já mám za úkol najít náš hostel. S krosnou na zádech po několika minutách a odbočkách mimo, padám před hostel a ejhle, byť je rezervace přes Booking, nemůžou nás ubytovat. Celá rozrušená rychle hledám alternativu a po několika hodinách stresu máme kde složit hlavu a můžeme začít poznávat Toronto.

Bydlíme na Kensington Market, tedy v centru. Je to čínská čtvrť a ta mě na první pohled neuchvátila, ale čím víc poznáváte, tím je to lepší. V naší čtvrti je spousta barevných domků, protínání kultur je dost zřetelné. Hippie čtvrť nepřehlédnete, barevná auta, vlajky, pestré restaurace a dokonce auto zarostlé květinami. Na závěr se projdeme až k jezeru Ontario a taky pod CN Tower (kdysi nejvyšší budova světa, dokud ji nepředběhla ta v Dubaji). Den to byl náročný, ale to nevadí, o to rychleji padneme únavou. Další dny bude program dost nabitý.

Jako první jdeme na CN Tower. Je hezky, výhled je úchvatný. Mrakodrapy, Ontario a letiště! Toronto má letiště přímo na ostrově na jezeru Ontario. Já jako milovnice letadel tuto polohu maximálně ocením a letadla pozoruju celou dobu. Po CN Tower následuje Ripleyho akvárium přímo pod věží. Jsme nadšené a fotíme, natáčíme co to jde. Jak často se ocitnete v mořském světě se žraloky nad hlavou? Vše se dá stihnout během dopoledne, takže odpoledne bereme kola a hurá podél jezera po cyklostezce na výlet. Dáme si zmrzku (ach jak já miluju americkou zmrzku), posedíme na pláži a pozorujeme ty mrakodrapy hezky z dálky a stínu přilehlého parku. Ujedeme celkem asi 20 km a večer usínáme zase jako zabité.

Druhý den se vydáváme ke Casa Lomě, jedné z mála starších budov ve městě, inspirované gotickým stylem. Spletitá procházka podzemními chodbami vedoucích ke stájím nadchne snad každého, spatříte nejen stáje, ale i historická auta zaparkovaná v garážích. A pak zase zpátky do hlavní budovy. V hlavní budově vidíte nádherné pokoje, zimní zahradu a taky půdu, odkud se dostanete do věží a zase Vás čeká nádherný výhled. Na závěr doporučuju také zavítat do zahrad, vyšperkovanými nejen květinami, ale taky fontánami, kašnami atd. Dýchne na Vás tak trochu jiná atmosféra.

Třetí den se jdeme kouknout do Ontarijského muzea. Netřeba komentovat jedno z největších muzeí v zemi. Najdete tam snad všechno.

Čtvrtý den hurá do ZOO. Torontská ZOO byla trochu zklamáním, rozhodně se mi líbí více ta naše pražská. Co ale nemáme a v Torontu ano, jsou pandy a na ty je obrovská řada, chodí se k nim ve vlnách, protože je třeba, aby odpočívaly. Každopádně je to příjemně strávený den mezi zvířaty ze všech koutů světa. Ještě bych dodala, že všechny atrakce jsme si prošly se City passem – dost se vyplatil a hlavně nikde nečekáte frontu.

Pátý den je den vyzvednutí auta a nabírání směru na Niagarské vodopády. Zvolila jsem půjčovnu Enterprise a nemůžu na ni říct nic špatného. Dostaly jsme Nissana Micru, který byl téměř nový (najeto 20 000 km), počet najetých km nebyl nijak omezen a vše bylo vyřízeno rychle a jak jinak než mile (no jo, Kanada). Po krátkém bloudění v centru Toronta jsme konečně vyjely na dálnici směřující k Niagaře. Jedeme něco málo přes hodinu v hustém provozu (pátek odpoledne) a jakmile dojedeme do motelu, první věc, kterou uděláme je, že skočíme do bazénu. Ten přišel vhod, bylo lehce nad 30 stupňů. Po koupačce, opalovačce a oddychovce jdeme pěšky k vodopádům. Jdeme asi hodinku příjemnou procházkou. Procházíme kolem kolotočů, kasín, hotelů a jiných turistických věcí, které przní jinak přenádherné vodopády. Můžete mít před sebou tisíc fotek, ale když u těch vodopádů stojíte, dopadají na vás mikrokapky vody a všechno hučí, je to o něčem jiném. Možná i na pár vteřin zapomenete na humbuk za vámi... V místní restauraci si dáváme jídlo a čekáme, až se trochu setmí. Večer je to zase jiná podívaná. Zpátky už se nám pěšky nechce a tak si bereme autobus, co nás vysadí přímo před motelem a uleháme do lůžek, zítra je velký den! Jedeme do New Yorku.

Vyjíždíme brzy ráno. Nejdřív nás čeká krátká procedura na hranicích, kdy si Američani sejmou naše otisky a vyfotí naše krásné tváře, pak můžeme pokračovat. Jedeme po 90. dálnici přes Buffalo, Syracuse směrem na New Jersey. Cesta je to vskutku dlouhá a provoz jak jinak než hustý, ale s automatem je to snadné... Nejsem blázen, abych autem zajížděla do New Yorku, a proto auto necháváme na placeném parkovišti před New Yorkem a zbytek dojedeme vlakem.

Co říct? První dojem? Šílená džungle, spousta lidí, ruch a strašidelné metro s tanečníky uvnitř. Ubytujeme se v YMCA v Harlemu a hurá do víru velkoměsta. Máme jen 2 dny a musíme toho stihnout co nejvíce. První zastávka: Times Square. WOW! Moc lidí, moc světel, moc všeho, až je člověk, co vyrůstal v Jeseníku z toho vedle jak ta jedle. Zjišťujeme, že to nebude až taková sranda všechno stihnout, tak byť je mi to proti srsti a z principu to nenávidím, chytáme autobus na city tour s průvodcem. Noční New York má své kouzlo a i ze střechy autobusu se dá spatřit hodně věcí. Projíždíme Manhattanem na Brooklynský most a přes Brooklyn zpátky. Do hostelu se vracíme kolem jedné ráno a zítra to bude stejně náročné, v plánu je Central Park a Socha Svobody. A je to přesně to, co mě na New Yorku nadchlo nejvíc. Central Park je obrovský! Nemáte šanci jej projít pěšky během jednoho dne. Vybíráme trasu, kudy je to zajímavější a míříme k hotelu Plaza. Uděláme pár fotek a rychle na metro k lodi, která s námi popluje kolem Sochy Svobody. Chytáme State island ferry, je zdarma a dostáváme se rychle na řadu. A pak už jen ta známá panorámata mrakodrapů, vody, sochy... Ach, až mi jde z toho husina! Takový ten pocit, když Vám něco zavře ústa a to mi je teda zavřelo. Ale čas je drahý a my už večer máme hotel v Pensylvánii, musíme na metro, vlak a k autu.

Cesta Pensylvánií se vine kolem hor Pocono, ač řídím a spíše sleduju provoz, tak tu nádheru vnímám. Husté lesy, kopce, řeky, to je něco pro mě. Ovšem Pensylvánie nebyla tím hlavním cílem, musíme dojet k Erijskému jezeru. Nerada bych se uřídila, proto nocujeme poblíž dálnice na malých městech.

K Erijskému jezeru jsem se moc těšila, máme zaplacené 2 noci a kde? V chatě u jezera! Prima. V malém městečku Huron se mi líbí a já konečně můžu vydechnout. Ono to ježdění úplná sranda nebyla, jak jsem si myslela. Koupačka je povinná a co si budem povídat, já preferuju mnohem víc jezero než moře. Ale co, mě vždycky dostane příroda a tu Amerika nabízí dokonalou, i když to, co vidíme je jen zlomek. Miluju ten pocit se procházet nebo sedět na kraji lesa, kolem veverky, chipmonci, mývalové... To je prostě boží.

Od Erijského jezera se vydáváme zase na delší úsek, k jezeru Svaté Kláry. Je to už na kanadské straně, venkov, ryby, farmy, kukuřice. Zajedeme do malé vesničky, kde se asi podruhé za celou cestu dobře najíme. Čerstvá ryba je čerstvá ryba. Jinak jídlo je kapitola sama pro sebe. Jak je člověk zvyklý cestovat po Evropě a ochutnávat, tak v Americe to tak jednoduché není. Do hodně věcí dávají ocet, zbytečně všechno smaží a divně dochucují. No holt, Francie, to je jiná báseň. To samé obchody, člověk tady vletí do Walmartu, že by si koupil nanuka a smůla, musí si jich koupit 10 :).

Po Svaté Kláře se vydáváme už k Huronskému jezeru a přiznám se, na to jsem se těšila ze všeho nejvíc a taky u něj strávíme poměrně dost času. Začínáme v Sarnii, městečku, které je na hranici Kanady a USA. Opět máme štěstí a dobře se najíme v restauraci na řece. Jako bonus nám k jídlu hraje pan kytarista, zpěvák, bavič v jedné osobě. Všichni milí a já si říkám, že proto tu Kanadu tak moc miluju. Ono se to nezdá, ale až tady poznáte, že sou místa na zemi, kde se lidi k sobě chovají jako lidi. Samozřejmě to není jen o Americe, pár takových zemí je i v Evropě, ale tady vnímáte všechno jinak. Kolikrát vás ta slušnost až dojme.

V Sarnii jsme se zdržely jen jeden den, další 2 noci máme v Owen soundu. Ubytování v Owen sound nás pobavilo nejvíc. Hned po příchodu na pokoj mě vyděsily dva páry očí vycpaných lasiček, kun, minilišek nebo co to proboha bylo, visících na zdi... Ale to nevadí. Vyjíždíme někam ven. Kam jinam než k jezeru, po cestě ještě odbočíme k Indian falls – jsou krásné. A pak už jen Huronské jezero. Zatím ze všech jezer nejčistší. Poflakujeme se po plážích a víme, že největší pecka přijde až další den – Tobermory.

Do Tobermory to máme 100 km, to je jak nic. Pozor! Buďte tam brzy ráno, hrozí problém, že nebudete mít kde zaparkovat. Tobermory je jedno z nejturističtějších míst u Huronského jezera a troufnu si říct i v celém Ontariu. Najdete tam křišťálově čistou vodu, nádhernou přírodu, úžasný maják a hlavně se lodí můžete svézt na přilehlý ostrov Flowerpot. Flowerpot nesmíte prošvihnout! Zase je dobré lístky koupit včas a když koupíte lístky, dostanete zdarma i parkování. My za lístky daly 40 dolarů, ale stálo to za to. Na Flowerpot island je to 20 minut. Dejte si tam minimálně 2 hodinky a ostrov projdete celý pěšky. Jsou tam kameny, kde spodní část je užší než ta vrchní, je tam maják či jeskyně. Přejete si zastavit čas a jen sedět, koukat do jezera a rozjímat se. Lodě taky zajíždí k vrakům lodí (pozor, odpoledne nezajíždí), my bohužel chytly lístky až na odpoledne, mrzelo to, ale o důvod víc, proč se na takové krásné místo vrátit. Když budete mít chvilku, můžete se projít po městečku, dát si kafe, zajít do cukrárny a nebo si jen tak někam sednout.

Další dny jsou opět ve znamení jezer a pohody u vody. Z Owen sound přejíždíme do městečka Midland. Je jiné než ostatní a zároveň podobné. Leží také u jezera a domky uprostřed města jsou krásně pomalované. Tam vlak, tam maják, tam indián, je to pastva pro oči. Pomalu, ale jistě se musíme smiřovat, že se náš roadtrip blíží ke konci. Před námi je opět a zase Toronto, je třeba vrátit auto, rozloučit se a já pak odjíždím vlakem do Ottawy.

Auto vracíme celkem bez problému, už jako ostřílený šofér brázdím torontskými ulicemi. Naposledy sedáme k Ontariu, dáváme si jídlo a pak hurá na vlak.

Ottawa, už kdysi jsem v ní strávila 2 měsíce, ale je to let a let a teď po letech zase zpátky. Záměrně jsem si ji nechala až nakonec, o to těžší pak bylo loučení. Ale teď zpátky do vlaku! No jo, České dráhy to nejsou :). Cesta trvá 4 hodiny a jede se kolem Ontaria. Musím uznat, jak se mi chtělo spát, tak jsem se hned tou krajinou probrala. Fakt nádhera! No slovo nádhera padalo poměrně často. V Ottawě na mě čekala má kanadská rodina a jelo se „domů“, bylo zvláštní tam být po tolika letech a snažila jsem se vybavit ulice, vzpomínky se lovily těžko, o to víc mě to zasáhlo. Čekala nás pohoda, relax, trochu vína, trochu památek, trochu golfu a taky výlet na chatu do divokého Québecu.

Ottawa je trochu jiná než ostatní města. Největší rozdíl najdete v tom, že tam nejsou mrakodrapy, je tam spousta parků, 2 řeky a také čisto. Vládne tam taková ta pohodová atmosféra a byť je to větší město, není tolik rozlítané, vystresované... A v jakém jiném hlavním městě vidíte navolno mývala, kojota, hromadu veverek, chipmonků a zajíců? V Praze teda určitě ne. Je to město, ze kterého se Vám ani nechce, kde se necítíte jako ve městě. Chcete jít ven? Prosím! Chcete se pobavit? Prosím! Chcete jet do Québecu? No tak přejeďte most! Chcete krásné fotky, zajeďte k parlamentu a máte krásné fotky :). Projděte se po městě a představte si, že se už nikdy nevrátíte a zaručuju, že při odjezdu budou slzy.

Québec, to je zase jiný svět. Když jsme jeli na chatu k jezeru, připomínalo mi to cestu přes Červenohorské sedlo. Příroda je divočejší, města barevnější a všichni mluví francouzsky (já bych už taky mohla, ale jsem líná, přiznávám). Tam na chatě u Debbie zapomenete, že je nějaký svět, jdete na hřiby (rostou!), nemáte signál v mobilu (o nějaké Wi-Fi si nechte zdát) a jediné co, tak se zase dojímáte. Už to není farma sem, farma tam, jen les...

Pak tu máme golf. Vážně uvažuju, že s ním začnu! Golfová hřiště jsou všude kam se podíváš. A nejen golf. V Americe je všechno, teda až na dobré jídlo :).

Suma sumárum, pokud plánujete takový roadtrip, je třeba nad tím přemýšlet, určit si priority, zvážit, zda to zvládnete a mít k sobě fajn parťáka... a pak jste přece v Kanadě a USA, je třeba oželit spánek, nasadit tempo a jít do toho naplno!

Autor: Viktorie Vacková | čtvrtek 22.9.2016 19:55 | karma článku: 14.45 | přečteno: 442x

Další články blogera

Viktorie Vacková

Božská Sicílie

Tak a je to zase tady... Moje malá vnitřní krize, ve stylu: ach jo, chci někam jet! Pro tentokrát padla volba na Sicílii.

17.7.2017 v 11:50 | Karma článku: 15.97 | Přečteno: 617 | Diskuse

Viktorie Vacková

Cesta do Ameriky

Je to tady! Už nezbývá ani týden do odletu a já ještě nemám ani sbaleno, ale natěšená jsem řádně. Tuhle šílenost jsem si totiž plánovala usilovně 3 měsíce, neusilovně 13 let.

16.8.2016 v 15:18 | Karma článku: 11.99 | Přečteno: 528 | Diskuse

Viktorie Vacková

Novoroční předsevzetí aneb ve zdravém těle, zdravý duch

Skoro každý to tak nějak má. Řekne si: zhubnu, přestanu kouřit, pít a budu víc šetřit. Já donedávna nebyla jiná. Podtrženo sečteno, max. Týden a byla jsem tam, kde jsem byla.

13.1.2016 v 18:31 | Karma článku: 5.21 | Přečteno: 130 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Renata Prokešová

Francouzské hodování

Vybíráte si v zahraničí restaurace podle recenzí na internetu? Nebo jdete jen tak zkusmo tam, kde se vám to právě líbí? Obojí má něco do sebe, ale u té druhé varianty se můžete škaredě spálit.

21.7.2017 v 19:59 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 44 | Diskuse

Simona Richterová

Čína- to nejlepší, co mě mohlo v životě potkat

Vydat se z jihomoravského Podivína do města, které má dvakrát více obyvatel než celá Česká republika byl poměrně velký šok

21.7.2017 v 13:08 | Karma článku: 22.66 | Přečteno: 606 | Diskuse

Jaroslav Babel

Zpráva o Velké cestě (11.)

U čtení následujících řádků vítám známé i náhodné zabloudivší. Koneckonců, cesta je někdy i o bloudění. Přináší však občas i příhody zábavné, někdy očekávané, někdy naopak. Sbírkou toho všeho může být následující povídání.

21.7.2017 v 10:32 | Karma článku: 3.71 | Přečteno: 94 | Diskuse

Ilona Ubryová

Hledání Pravdy

Hledání Pravdy není věc jednoduchá. Stoupá se k ní strmě vzhůru. Než před ní ale člověk stane, je třeba nejdřív najít kouzelný Džbán, nahlédnout, zda neukrývá poklad a putovat dál.

20.7.2017 v 15:54 | Karma článku: 5.67 | Přečteno: 120 | Diskuse

Jana Schlitzová

Přehrada Nechranice - nejenom Windsurfing

Nechranice - nejdelší hráz ve Střední Evropě. Kempy nám trochu připomínaly dobu dávno minulou, poslepované chatky, přestavované a dotvořené karavany.

20.7.2017 v 9:32 | Karma článku: 12.66 | Přečteno: 381 | Diskuse
Počet článků 23 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 702
Mladá, neustále v pohybu, s hodně zájmy, o kterých bych Vám chtěla napsat

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.