Zakynthos a Kefalonie

Tak a je to zase tady... Slečna Viktorie nedokáže chvilku posedět doma a tak sobě a babičce koupila dovolenou.

Je konec v září, v ČR taková zima, že se to ani na září nehodí, ale něco takového mi náladu nezkazí. Vím, že od moře a tepla mě dělí jen pár hodin. Jónské ostrovy je pro mě územím zcela neprobádaným, byť jsem své návštěvy Řecka už dávno přestala počítat. Naposledy jsem byla na Kosu v roce 2015 a řekla si, že je čas si od Řecka odpočinout... Čekala jsem, až mi Řecko bude chybět, mezitím jela do Ameriky, Itálie a pořád nic... až jsem letos v červnu dostala chuť na gyros a zbystřila Zakynthos.

Zakynthos je moc fajn, velikostně tak akorát, moře čisté a jsou tam želvy. Předem jsem si přes internet zarezervovala auto. Ubytování a letenka byla v režii CK (poprvé v mém životě) a bylo to docela fajn někam jet a mít prázdnou hlavu. Ale nebyla bych to já, abych to s tou prázdnou hlavou vydržela a vyvalila se někde na pláži. Vlastně jsem to vydržela den... no den, jedno odpoledne.

Hned po příletu a příjezdu do městečka Tsilivi jsme se vydaly s babičkou na průzkum. Taková klasická turistická řecká vesnice, kde je milion obchodů, taverniček a barů. Proč ne. Míříme hned na jistotu - řecký salát a gyros. Ach jo, jídlo je mé prokletí, s každou zemí mám něco spojeného a většinou je to jídlo. Tím, že byl přílet až pozdě odpoledne, tak už toho moc nestihneme, koupíme víno a jdeme si užívat naší hotelové terasy.

Druhý den je už poněkud náročnější. Vydáváme se do hlavního města Zakynthos. Busem za pár euro, je to kousek a je tam hezky. Projdeme se podél moře, dáme si milované frapé, jídlo, navštívíme kostel a jede se zpátky. Přijely jsme brzo odpoledne a tak poprvé a naposledy se z nás stávají koupáci. Ulehneme do lehátek, dáme si Mojito a užíváme si slunce, tepla a klidu. Dokonce jsem si nafoukla kruh a cca hodinku na něm plavala - dokonalý relax...

Den číslo tři byl už poněkud akčnější, ráno nás v půjčovně čekalo naše milované autíčko. VolksWagen UP! A bylo naše na 3 dny. Řecko se mi na půjčování aut moc líbí. Nikdo Vám neblokuje kartu, zaplatíte auto, pojištění (to berte vždycky a kdekoliv), druhého řidiče a jedete. Vyjíždím já, protože babi se ještě bojí. Nevím kam jedu, hlavním cílem je si auto vyzkoušet. Vydala jsem se pomalinku na sever a dojela do letoviska Alykes. Tam jsem zapla navigaci a rozhodly jsme se vydat k modrým jeskyním. Co si budem povídat, cesta to byla strastiplná, řecké silnice jsou v dost smutném stavu, většina cest úzká, do kopce, serpentiny a nepřehledné. Kam to jde, tam se hodí stopka, ono to nějak dopadne. Po necelé půlhodince jízdy jsme dojely a mohly nasednout na loďku do jeskyní... Chtělo se mi brečet.Takhle modré moře jsem snad v životě neviděla... Kapitán loďky byl už ostřílený námořník a neváhal ani vteřinu a s loďkou do jeskyně zajel. Ráj. Naše plavba trvala asi hodinku, ale stálo to za to. Potom jsme se vydaly dál ve stylu i cesta je cíl a dojely do výrobny olivového oleje. Majitelé nám ukázali celý proces výroby a to i včetně ochutnávky, takže bylo jasné, že s prázdnou neodejdeme a ani nám to nevadilo. Pokračovaly jsme dál okolo polozbořeného mlýna až ke slavnému vraku. Někdo vrak odsuzuje, jiný je z něj nadšen. Mně se hlavně líbilo okolí, moře, útesy... Jinak obrovská atrakce pro všechny, kterou jsem se nerozhodla podporovat, stejně jako nahánění chudáků želv :-). Po vraku jsme se vydaly zpět do Alykes, tam si daly jídlo a vrátily se do našeho hotelu v Tsilivi.

Další den řídila babička a já navigovala. Díkybohu za to! Bez navigace na Zante ani ránu, obzvlášť, když zajíždíte do vnitrozemí. Aplikace maps me se ověřila jako ta nejlepší varianta, funguje offline a naviguje téměř bezchybně. Zvolily jsme si cíl navštívit jih, takže nás čekala cesta na polostrov Vasilikos a pláž Gerakas. Na pláži Gerakas kladou karety svá vejce a okolí je jako stvořené na dělání dokonalých fotek. Porozhlédneme se a vyrážíme směr Laganas. Laganas mě moc nenadchlo, klasické letovisko... asi stárnu. Všude poutače na želvy a v tu chvílu mi je jedno, jestli je uvidím nebo ne, protože nechci být součástí naháněcího obřadu na ohrožené karety. Každopádně je tam lávka na ostrůvek Cameo, kde to není nejhorší :-). Dáme si kafe, zapínám navigaci a heleďme se poblíž jsou nějaké jeskyně. Damianos cave, to může být hezké, tak tam jedeme. Auto zaparkujeme ve staré vesnici Agalas a cca 2km dojdeme pěšky. Milé překvapení, žádní turisté, paráda! Co se nám naskytlo, vidíš jen párkrát za život. Výhled na moře kontrastující se zelenými stromy a jako bonus malinkaté jeskyně. Můžu být kdekoliv, ale kombinace stromů, moře a kopců, to je prostě něco! Po tomto zážitku míříme zpátky do Tsilivi. Ještě si stíháme zaplatit výlet na nedalekou Kefalonii, ale pro tento den splněno.

Den číslo 3 s autem. Zbývá nám ještě kousek ostrova a míříme opět na jih, tentokrát do Limni Keri. Malá vesnička s jezírkem. Zláká nás půjčení motorové lodi. Ptáme se, jestli vážně můžeme jet samy na moře. Jasně že jo, umíte řídit auto? Ano, no tak žádný problém. Stává se ze mě kapitán a vyplouváme. Nic složitého to není, něco jako auto s automatickou převodovkou. Objedeme ostrov Marathonisi, s malou nadějí, že spatříme želvy, ale je to jedno, ať si karety v klidu plavou, i bez nich to byl zážitek na celý život. V místní taverně si dám už konečně mořské potvory - krevety :-). A jedeme dál směr vnitrozemí do vesničky Exo Chora. Klasická vesnice s nejstarším olivovníkem na ostrově. Potom už se vracíme do Tsilivi a do naší autopůjčovny, kde vracíme náš stroj a čeká nás spánek, protože další den se jede na Kefalonii.

Vstávačka v 6:30 nám nevadí, celý den máme před sebou a čekají nás krásné věci. U hotelu nás vyzvedne autobus. Nemám ráda organizované výlety, ale naše průvodkyně Mia je prostě skvělá. Odjíždíme do přístavu, kde nás nabere trajekt a i s autobusem vyplouváme směr Kefalonie. Kefalonii mám spojenou s filmem Mandolína kapitána Corelliho a jinak nic. Předem jsem si prolítla průvodce i program výletu. Vylodíme se v přístavu Pesada a hned míříme do vesničky Omala, kde se nachází kostel. Řecké kostely mají své kouzlo, nejsou moc okázalé, ale všudupřítomné ikony a zlato vytváří krásnou atmosféru. Z kostelíku dále míříme do jeskyní. Na Kefalonii jsou rovnou 2 kousek od sebe. Drogarati a Mellisani. První je Drogarati, cesta do ní je náročnější. Celkem 150 schodů, ale stojí za to. Mellisani vám ale jistojistě vyrazí dech. Sejdete chodbou do podzemí, kde se nachází krystalicky čisté a jasné jezero a zhruba 5 loděk pro cca 10 lidí. Statní průvodci Vás naloží na loďku a vychutnáváte si tu krásu, člověk by ani nevěřil, co všechno příroda dokáže. Po té nádheře nám ale už trošku vyhládlo, takže se jede na jídlo a to do přístavního městečka Agia Effimia. Zaujala mě tabule s městy a směry s názvem Gyros (ach jo, taková prasárna a zrovna to si vždycky dám). Najíme se a jedeme dál, na foto zastávku, odkud vidíme úchvatnou Myrtos beach. Nádhera, žádný vrak tam není, ale to mi vůbec nevadí. Po cestě nám Mia vypráví příběh z druhé světové války o kapitánu Corellim. Zatlačíme slzy a jsme v hlavním městě Argostolion. Než autobus zastaví, Mia stihne jen tak mimochodem dodat, že kdo neviděl na Zakyntu želvy, tak je určitě uvidí tady. Zasmějeme se, protože v želvy na Zante už nevěříme, ale smích nás přejde, jakmile se asi po minutě chůze před námi vynoří 3 karety. Panebože! Opět jsem dojatá. Zvířata, moře, příroda, vše působí tak jak má. Po krátké procházce je ale čas se nalodit na trajekt, zvednout kotvy a vrátit se zpátky na Zante.

Čekají nás poslední dny, ty víceméně trávíme venku a to procházkami a jídlem. Program byl nabitý docela dost. Počasí je ideální na poflakování se a nicnedělání. V mapě babičce zaškrtnu všechna místa, kde jsme byly... Jsem na nás pyšná. 

Řecko mi už teď chybí, je to taková moje srdcovka, místo, kde přepnu mozek do režimu "ono to nějak dopadne" a místo, kde mi chybí projet ještě pár ostrovů. Nevím, kdy se vrátím... Příští rok asi ne, čekají mě Azory a nejspíš i Kanada. Ale je to jedno, v mém životě přichází vše tak jak má :-), i ta správná i ta špatná rozhodnutí... 

Zakynthos+Kefalonie