Workoholikem proti své vůli
Ale přišel takový malinkatý syndrom vyhoření. Malinkatý je proto, že srovnávat sebe a někoho, kdo je psychicky na dně fakt nelze... Spíš si někdy říkám, jestli mi ty nervy za to stojí a že mám na víc... Jenže nejsem holka co by naříkala (děkuji 5 sezonám v Řecku) a naopak jsem se rozhodla něco dělat... Prakticky ihned po mém rozhodnutí a realizaci mi skončila pohoda. Rozjelo se toho více než jsem čekala, jak příjemné a tak ty nepříjemné věci.
Rozjezd těchto událostí mě připravil o pár hodin spánku denně, nespočet hodin týdně. Kde jsou ty časy, kdy jsem si chrupkala tak dlouho, jak jsem jen mohla. Dnes mám na kontě 4 a půl hodiny. Nic za co bych se mohla pochválit a to si říkám už skoro každý den po dobu dvou měsíců. Proč jsem nemohla jít spát dřív? Balila jsem si svůj život do kufrů... Na konci měsíce mě čeká stěhování, z milovaného Břevnova do snad taky milovaných Dejvic. Když bych to neudělala teď, vím, že bych na konci měsíce šílela. Tento "online režim" mě naučil si krásně plánovat čas i jednotlivé činnosti.
V práci jsem už zcela zrušila režim krátký-dlouhý... Radši dělám více dní s minimem volna, abych si pak mohla jet "odpočinout" na Moravu, kde mě čeká další práce... Domácí práce o volnu už nedělám, radši je dělám večer po práci, takové praní o půlnoci je moc fajn.
Když je volno, nejradši se flákám, chodím po venku a vypínám. Ale jakmile jste rozvrkočení ze všeho a ze všech, jednoduše to nejde. Je to jako kdyby jste si na těle zmáčkli pomyslný spínač a nedokázali ho vypnout. Přijde Vám blbé chvilku ležet a nic nedělat nebo třeba spát do 9... a tak jdete tam, uděláte to, uděláte ono... a den je v háji, ani nevíte jak.
Momentálně mám brigádu, která mi ale na konci září končí. Co myslíte? No jasně, už mám zařízenou další, to abych se v Praze o volnu nenudila... Říkám si, neměla bych to přehánět a pak stejně dělám, dokud nepadnu. Na druhou stranu, myslím, že spím mnohem kvalitněji než dříve. Teď prostě lehnu a během několika vteřin vytuhnu a spím, dokud mě můj úhlavní nepřítel budík neprobudí.
Možná to působí jako nářek nebo stížnosti. Ne, není to ani jedno ani druhé. Vlastně jsem vděčná, že můžu něco dělat a aspoň budu mít důvod se odměnit. Já se hrozně ráda odměňuju :-). Za měsíc přijde odměna v podobě operace očí a následná chvilková pracovní neschopnost. Sice jsem chtěla jet alespoň na chvilku do milovaného Řecka, ale vydržím do jara a s novýma očima bude dovolená snad ještě lepší.
Občas se ptám sebe samé, zda je to to, co jsem vždycky chtěla... No vždycky jsem chtěla mít hodně peněz, jezdit si na dovolené a mít tak nějak v pohodě život. Ale bez práce to nejde, to už jsem dávno pochopila. Takže co mi zbývá? Můžu dělat pár hodin denně, být v klidu, ale daň je za to vysoká, nikam se nepodívám, přehazovala bych každou korunu, to už radši zatnu zuby... Škoda, že nemáme platy a životní úroveň jako třeba ve Švýcarsku, ale díkybohu za to, že nežijeme stejně jako v Africe...
Časem chci podnikat a pracovat sama na sebe, myslím si, že cesta učení se v oboru a pracování na svém výkonu, mě posune přesně tam, kde chci být. A jestli jsem to tak chtěla? Před dvěma roky ne, teď už ano. Dokud je člověk mladý, měl by dělat na co má síly... a věřte, že tu sílu v sobě najdete. Jakmile učíníte rozhodnutí a dáte věci do pohybu, hvězdy se k Vám nakloní. Možná snesou víc než si přejete, ale to nevadí... a jak si dost často říkám: život není to, co chceš, ale to, co vydržíš.
Hezkou neděli a zdravím Vás z práce :-).
Viktorie Vacková
Florida - země slunce
Je září 2019, od rána jsem měla "den blbec" a v tom mi volá máma: "Viki, Standa s Kerry nás pozvali k sobě na Floridu!" A tímto se začíná psát naše dobrodružná cesta do USA.
Viktorie Vacková
Azory – ráj uprostřed Atlantiku
Uprostřed Atlantiku se nachází pár ostrovů a říká se jim Azory. Došla jsem k nim před pár lety náhodou při sledování pořadu Letecké katastrofy, kdy tam nouzově přistálo letadlo a bylo jasno, tam musím jet!
Viktorie Vacková
Zakynthos a Kefalonie
Tak a je to zase tady... Slečna Viktorie nedokáže chvilku posedět doma a tak sobě a babičce koupila dovolenou.
Viktorie Vacková
Božská Sicílie
Tak a je to zase tady... Moje malá vnitřní krize, ve stylu: ach jo, chci někam jet! Pro tentokrát padla volba na Sicílii.
Viktorie Vacková
Roadtrip po Kanadě a USA
Vždycky, jak mám nějakou svou vnitřní krizi, vypadne ze mě i pár slušných nápadů. A tak se to stalo, že jsme v půlce srpna odlítli do Ameriky.
Viktorie Vacková
Cesta do Ameriky
Je to tady! Už nezbývá ani týden do odletu a já ještě nemám ani sbaleno, ale natěšená jsem řádně. Tuhle šílenost jsem si totiž plánovala usilovně 3 měsíce, neusilovně 13 let.
Viktorie Vacková
Novoroční předsevzetí aneb ve zdravém těle, zdravý duch
Skoro každý to tak nějak má. Řekne si: zhubnu, přestanu kouřit, pít a budu víc šetřit. Já donedávna nebyla jiná. Podtrženo sečteno, max. Týden a byla jsem tam, kde jsem byla.
Viktorie Vacková
Na otočku na Rhodos
Rhodos. Určitě už jste o něm někdy slyšeli. Řecký ostrov, největší v Dódekánském souostroví, já si ho přejmenovala na veselý ráj.
Viktorie Vacková
Když máš 2 dny volna, auto a jsi v Řecku na Kosu
Omlouvám se, jsem lajdák a dlouho jsem nenapsala své postřehy z Řecka... Jsou to už 2 měsíce, co jsem se vrátila zpátky domů... Nejdřív to byly přivítačky, pak to byla dovolená, pak hledání práce, bydlení a prostě furt něco.
Viktorie Vacková
Jdi za svým snem - průvodcování v Řecku, 3. část
Nisyros. Ještě jste o něm neslyšeli? Já taky moc ne, vlastně do té doby, než jsem začala provázet turisty na výletech po Kosu a okolních ostrovech. Nisyros si mě okamžitě získal.
Viktorie Vacková
Jdi za svým snem - průvodcování v Řecku, 2. část
Je tomu už pár měsíců, co jsem se rozhodla opustit všechno a všechny a vydat se vstříc novému životu, životu v Řecku, prozatím na pár měsíců, ale nikdy neříkej nikdy. Dostala jsem práci průvodkyně v Řecku.
Viktorie Vacková
Na otočku do Amsterdamu
Na konci roku jsem si dala předsevzetí, že dokud to půjde, chci cestovat všude možně po světě. Svůj slib letos dodržím a první destinací se stal Amsterdam. Od rodiny, od přátel, od známých, z internetu - samá chvála a nadšení. Co může člověka uchvátit na tomto místě? Je toho možná víc než si myslíte a některé věci pouhým okem nespatříte.
Viktorie Vacková
Jdi za svým snem - průvodcování v Řecku
Je to necelý rok, kdy jsem se rozhodla opustit sedavou práci, která už mě tak trochu přestala těšit a naplňovat. Začalo to loňskou dovolenou v Řecku, kdy jsem pochopila, že tohle není život, co jsem si vysnila. Následovalo přemýšlení, které mě dohnalo do průvodcovských zkoušek, operace očí a hledání nové práce. Soustředila jsem se na velké cestovky a ono v lednu nakonec vyšel pohovor v jedné z mých favorizovaných a dostala jsem práci - průvodkyně na řeckém ostrově Kos.
Viktorie Vacková
Podzim a podzimní rozhodnutí
Nevím, jestli to tak máte taky, ale já se jednou za čas dostanu do fáze, kdy mám všeho dost a začnu pálit mosty. Začíná to zcela nevinně. Na mě to padlo v období nemocenské. Byla jsem po operaci s očima a nemohla nic moc dělat a tak jsem buď poslouchala rádio a nebo přemýšlela. Výsledek byl jasný. odjedu do zahraničí! Oči se uzdravily, začaly vidět ostře a možná i víc a nápad nepřešel...
Viktorie Vacková
Laserová operace očí? Díkybohu za ni!
Jsou to už dva měsíce zpátky, kdy jsem začala uvažovat nad laserovou operací očí a jsou to už dva týdny, co mám nové očka. Člověk se rozhoduje dlouho, googluje vše možné, vybírá si kliniku a přitom samotný zákrok trvá "jen" 15 minut. Předem se omlouvám za neodbornost a výrazy, které používám, ale řídím se heslem, radši ani nevědět :-).
Viktorie Vacková
Paříž, město zamilovaných?
To tedy nevím, ale když se to říká... Paříž, před návštěvou Lyonu pro mě byla alfou a omegou Francie, ale názor na ni se změnil... Pro běžného turistu uspokojující záležitost, pro mě město zahlcené turisty, špinavé, ale i přes to všechno plné skvostů a útulných kavárniček.
Viktorie Vacková
Můj malý kanadský sen
Už je to nějaký pátek, kdy jsem odcestovala do Kanady, ale stále vzpomínám na nejlepší 2 měsíce života s úsměvem na rtech. V Kanadě máme rodinné přátele a když mi řekli, že bych mohla přilítnout, tak jsem přilítla. Bylo mi tehdy patnáct a dostat se do Kanady nebylo vůbec lehké - spousta formalit. Od pozvání, po souhlas rodičů, dokonce chtěli i doporučení učitele angličtiny a ředitele školy. Vše splněno, vízum jsem dostala a mohla odletět.
Viktorie Vacková
Balení, stěhování, nostalgie a možná i smutek
Každý z nás to už alespoň jednou zažil. Tu nenávidění hodnou věc v podobě stěhování. Ať už je to přes ulici, nebo do jiného města, či do jiné země, vždycky je to opruz...
Viktorie Vacková
Ďura světa v každém směru
...co si myslíš na to seru... Znáte tu písničku od Jarka Nohavici? Vždycky jak ji slyším, vybaví se mi má rodná hrouda. Kdo by neznal Bruntál. Město opředené legendami, proslavené zubatými žábami, bahnem, vtipy o dírách, závodem silážní střela a drsnými lidmi.
Viktorie Vacková
Lucembursko, země malá rozlohou, velká duchem
Lucembursko, malá země ležící mezi Německem, Belgií a Francií. Jedna z nejbohatších zemí světa a jedna z nejmenších zemí v Evropě. Nebudu Vám zde říkat fakta, které Vám řekne i Google, spíš bych Vám nastínila tuto krásnou zemi a jak jinak než ze svého pohledu...
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 26
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 781x