Podzim a podzimní rozhodnutí
A tak začala moje vnitřní bouře. Nejsem hloupá nanynka, co si myslí, že si pojedu válet šunky k moři a vydělám si spoustu peněz, takže moje myšlenkové pochody byly okleštěny o tyto naivní představy. Tady v Česku dělám s lidma, takže už jsem zvyklá na ledasco. Říkám si, rozčilovat se s lidma v šedé Praze a nebo u moře? :-) No je to jasné! Na nějaké životní jistoty už kašlu. K čemu mít byt, auto, cokoliv, co mě zavazuje k životu na jednom místě. Jistota stálé práce, Tu snad už v dnešní době nemá nikdo.
Přijde mi vtipné se držet práce, kde mám příjem, ze kterého zaplatím nájem, jídlo, blbosti a zbyde mi pár tisíc na něco většího jednou, dvakrát za rok. V práci, kde dělám 12 hodin denně a své volno prospím a nic moc užitečného nedělám. A tak mi to šrotuje a šrotuje a hledám si job mimo republiku a kde jinde než u moře :-). S volnem až tak nepočítám, ale to je jedno. U moře jsem už pracovala a to i 2 měsíce bez volna. Stihla jsem práci, diskotéku i moře a moje tělo to nijak nepoznamenalo (narozdíl od práce ve vnitrozemí s volnem).
Někdy přemýšlím, že jsem se asi narodila na špatném místě. Duchovně patřím někam do Karibiku. Popravdě, tam by mi asi bylo i jedno, že vydělávám pár šušňů :-). K životu nepotřebuju kariéru, ani nějakou nemovitost... Miluju moře, slunce, letadla, cestování, dobré víno, dobré jídlo. Oželím spoustu věcí, ale nikdy neoželím svobodu. Ráda bych k tomu vedla i své děti (až teda přijdou společně s tatínkem). To, co je důležité pro mě, nemusí mít váhu pro někoho jiného, ale mám pocit, že čímdálvíc lidí se odprošťuje od jistot a kariéry. Nevím, jestli by mi manažerská pozice vykouzlila úsměv na tváři... Asi ani ne... Spíš by to bylo v případě, když bych byla svou paní a věděla, že všechno to úsilí patří jen mě a ne nikomu jinému, že všechny ty peníze jsou mým dílem a ne pro nikoho jiného. A asi o tom to je. Jsem ve věku, kdy ještě můžu dělat a moc nepřemýšlet, jak uživím rodinu ani sebe, cestovat si, pracovat a dělat radost rodině... a k tomu popíjet sklenku vína, projít si občasnou krizí, která život v zahraničí provází a nadávat v českém jazyce na nesmyslnosti dané země (př. Řecko - do pr... kde je ten jízdní řád?!) :-).
Viktorie Vacková
Florida - země slunce
Je září 2019, od rána jsem měla "den blbec" a v tom mi volá máma: "Viki, Standa s Kerry nás pozvali k sobě na Floridu!" A tímto se začíná psát naše dobrodružná cesta do USA.
Viktorie Vacková
Azory – ráj uprostřed Atlantiku
Uprostřed Atlantiku se nachází pár ostrovů a říká se jim Azory. Došla jsem k nim před pár lety náhodou při sledování pořadu Letecké katastrofy, kdy tam nouzově přistálo letadlo a bylo jasno, tam musím jet!
Viktorie Vacková
Zakynthos a Kefalonie
Tak a je to zase tady... Slečna Viktorie nedokáže chvilku posedět doma a tak sobě a babičce koupila dovolenou.
Viktorie Vacková
Božská Sicílie
Tak a je to zase tady... Moje malá vnitřní krize, ve stylu: ach jo, chci někam jet! Pro tentokrát padla volba na Sicílii.
Viktorie Vacková
Roadtrip po Kanadě a USA
Vždycky, jak mám nějakou svou vnitřní krizi, vypadne ze mě i pár slušných nápadů. A tak se to stalo, že jsme v půlce srpna odlítli do Ameriky.
Viktorie Vacková
Cesta do Ameriky
Je to tady! Už nezbývá ani týden do odletu a já ještě nemám ani sbaleno, ale natěšená jsem řádně. Tuhle šílenost jsem si totiž plánovala usilovně 3 měsíce, neusilovně 13 let.
Viktorie Vacková
Novoroční předsevzetí aneb ve zdravém těle, zdravý duch
Skoro každý to tak nějak má. Řekne si: zhubnu, přestanu kouřit, pít a budu víc šetřit. Já donedávna nebyla jiná. Podtrženo sečteno, max. Týden a byla jsem tam, kde jsem byla.
Viktorie Vacková
Na otočku na Rhodos
Rhodos. Určitě už jste o něm někdy slyšeli. Řecký ostrov, největší v Dódekánském souostroví, já si ho přejmenovala na veselý ráj.
Viktorie Vacková
Když máš 2 dny volna, auto a jsi v Řecku na Kosu
Omlouvám se, jsem lajdák a dlouho jsem nenapsala své postřehy z Řecka... Jsou to už 2 měsíce, co jsem se vrátila zpátky domů... Nejdřív to byly přivítačky, pak to byla dovolená, pak hledání práce, bydlení a prostě furt něco.
Viktorie Vacková
Jdi za svým snem - průvodcování v Řecku, 3. část
Nisyros. Ještě jste o něm neslyšeli? Já taky moc ne, vlastně do té doby, než jsem začala provázet turisty na výletech po Kosu a okolních ostrovech. Nisyros si mě okamžitě získal.
Viktorie Vacková
Jdi za svým snem - průvodcování v Řecku, 2. část
Je tomu už pár měsíců, co jsem se rozhodla opustit všechno a všechny a vydat se vstříc novému životu, životu v Řecku, prozatím na pár měsíců, ale nikdy neříkej nikdy. Dostala jsem práci průvodkyně v Řecku.
Viktorie Vacková
Na otočku do Amsterdamu
Na konci roku jsem si dala předsevzetí, že dokud to půjde, chci cestovat všude možně po světě. Svůj slib letos dodržím a první destinací se stal Amsterdam. Od rodiny, od přátel, od známých, z internetu - samá chvála a nadšení. Co může člověka uchvátit na tomto místě? Je toho možná víc než si myslíte a některé věci pouhým okem nespatříte.
Viktorie Vacková
Jdi za svým snem - průvodcování v Řecku
Je to necelý rok, kdy jsem se rozhodla opustit sedavou práci, která už mě tak trochu přestala těšit a naplňovat. Začalo to loňskou dovolenou v Řecku, kdy jsem pochopila, že tohle není život, co jsem si vysnila. Následovalo přemýšlení, které mě dohnalo do průvodcovských zkoušek, operace očí a hledání nové práce. Soustředila jsem se na velké cestovky a ono v lednu nakonec vyšel pohovor v jedné z mých favorizovaných a dostala jsem práci - průvodkyně na řeckém ostrově Kos.
Viktorie Vacková
Laserová operace očí? Díkybohu za ni!
Jsou to už dva měsíce zpátky, kdy jsem začala uvažovat nad laserovou operací očí a jsou to už dva týdny, co mám nové očka. Člověk se rozhoduje dlouho, googluje vše možné, vybírá si kliniku a přitom samotný zákrok trvá "jen" 15 minut. Předem se omlouvám za neodbornost a výrazy, které používám, ale řídím se heslem, radši ani nevědět :-).
Viktorie Vacková
Paříž, město zamilovaných?
To tedy nevím, ale když se to říká... Paříž, před návštěvou Lyonu pro mě byla alfou a omegou Francie, ale názor na ni se změnil... Pro běžného turistu uspokojující záležitost, pro mě město zahlcené turisty, špinavé, ale i přes to všechno plné skvostů a útulných kavárniček.
Viktorie Vacková
Můj malý kanadský sen
Už je to nějaký pátek, kdy jsem odcestovala do Kanady, ale stále vzpomínám na nejlepší 2 měsíce života s úsměvem na rtech. V Kanadě máme rodinné přátele a když mi řekli, že bych mohla přilítnout, tak jsem přilítla. Bylo mi tehdy patnáct a dostat se do Kanady nebylo vůbec lehké - spousta formalit. Od pozvání, po souhlas rodičů, dokonce chtěli i doporučení učitele angličtiny a ředitele školy. Vše splněno, vízum jsem dostala a mohla odletět.
Viktorie Vacková
Balení, stěhování, nostalgie a možná i smutek
Každý z nás to už alespoň jednou zažil. Tu nenávidění hodnou věc v podobě stěhování. Ať už je to přes ulici, nebo do jiného města, či do jiné země, vždycky je to opruz...
Viktorie Vacková
Ďura světa v každém směru
...co si myslíš na to seru... Znáte tu písničku od Jarka Nohavici? Vždycky jak ji slyším, vybaví se mi má rodná hrouda. Kdo by neznal Bruntál. Město opředené legendami, proslavené zubatými žábami, bahnem, vtipy o dírách, závodem silážní střela a drsnými lidmi.
Viktorie Vacková
Lucembursko, země malá rozlohou, velká duchem
Lucembursko, malá země ležící mezi Německem, Belgií a Francií. Jedna z nejbohatších zemí světa a jedna z nejmenších zemí v Evropě. Nebudu Vám zde říkat fakta, které Vám řekne i Google, spíš bych Vám nastínila tuto krásnou zemi a jak jinak než ze svého pohledu...
Viktorie Vacková
Workoholikem proti své vůli
Jde to vůbec? Já myslím že ano, jinak si svou situaci nedovedu vysvětlit. Ještě před rokem jsem si spokojeně chodila do práce hezky na krátký-dlouhý týden a volno proflákala, užívala. Ale co bylo, to bylo... Teď už můj režim práce jen ve dlouhý a nebo krátký týden zcela vymizel. V práci mám hodin pořád stejně, ale...
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 26
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 781x