Viktorie Vacková

Praha X Morava

16. 08. 2014 15:35:50
Občas uvažuju nad tím, zda jsem já z jiné planety a nebo lidé, kteří jsou kolem, přilétli odněkud z vesmíru. Jsme v jedné zemi, mluvíme stejnou řečí, ale přece jen si nerozumíme. Proč? Někdy si říkám, kam vlastně patřím? Narodila jsem se na Moravě, ale už necelé tři roky žiju v Praze. Jedna země, dva rozdílné světy.

Morava, to je má srdcová záležitost, krásná příroda, rodina, pár přátel. Praha, to je má práce, přátelé, kultura a nádherné památky. Obě místa mám ráda a ani bez jednoho by můj život nebyl úplný. Avšak pražanda ze mě nikdy nebude (svůj přízvuk ani četné návštěvy Moravy neomezím) a navzdory bojkotu statutu pražandy jsem v očích krajanů z Moravy tou, co je kdesi v Praze.

Kdybych na Moravě řekla, že beru 50 000,- měsíčně, uvěří mi to. Lidé si dost často myslí, že si tady žijem jako králové... Ano, za práci, kterou vykonávám v Praze, tak bych "doma" dostala půlku a byla bych ráda, že jsem ráda... Je to k vzteku a proto tu práci doma nedělám. Myslím, že se tak utváří i určitá "pracovní sebedůvěra". Holky mého věku, stejného vzdělání makají za 10 000,- někde ve fabrice a říkají, že jinde práci neseženou... Ale ano, sehnaly by, ale chybí jim ta sebedůvěra. Já dělám adekvátní práci ke svému vzdělání a přiznám se, že za 10 000,- bych dnes už nevstala z postele. Ovšem, neohrnuju nos nad prací, možná kdybych měla rodinu a bylo by třeba ji uživit, je jasné, že bych byla ráda i za těch 10 000,-.

Když se divím, proč je na Moravě tak drahé jídlo, klepou si lidi na čelo. To nejsi zvyklá z Prahy? No to teda vůbec nejsem. V Praze jsou ceny za potraviny úplně na jiné úrovni a o výběru ani nemluvím. Příklad: jdu po práci do obchodu, tam akce, tam akce a druhý den zase jiná akce. Ano, nakupuju v akcích, protože ty jsou pořád a mění se každý den.

V Praze je nejdražší nájem, ale až tak velké rozdíly, např. mezi Prahou a Brnem (Olomoucí), nevidím. Samozřejmě je to o hledání, o známostech a narazit na slušný byt za slušnou cenu a bez realitky je učiněné štěstí.

Pražáci se diví, že nežijeme na stromech a někdy nás mají za alkoholiky s divným přízvukem. Ale zase je s námi sranda, lidi z Moravy jsou mnohem otevřenější a družnější. Bohužel když žijete v obou světech, nepatříte ani do jednoho. Doma je sice doma, ale déle jak týden doma nevydržím a říkám si, že se už vlastně do Prahy těším. A zase, funguje to i naopak. V Praze vydržím maximálně 3 týdny, po uplynutí této doby se proměním v antisociála, který nenávidí lidi a za každý hloupý dotaz by jim vlepil facku. Výhody mají oba světy, jeden je plný vyžití a v tom druhém najdu to, co v prvním chybí.

Co do budoucna? Vím, že nejde cestovat takhle pořád. Rozhodnuto už mám. Přes to všechno, co mi Praha nabízí, je víc než jisté, že srdce se rozhodne pro Moravu. Ovšem, jen za předpokladu, že budu pracovat sama na sebe... na černo a za 10 000,-? Ne děkuji :-)

Autor: Viktorie Vacková | karma: 12.89 | přečteno: 880 ×
Poslední články autora