Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Workoholikem proti své vůli

17. 08. 2014 8:24:38
Jde to vůbec? Já myslím že ano, jinak si svou situaci nedovedu vysvětlit. Ještě před rokem jsem si spokojeně chodila do práce hezky na krátký-dlouhý týden a volno proflákala, užívala. Ale co bylo, to bylo... Teď už můj režim práce jen ve dlouhý a nebo krátký týden zcela vymizel. V práci mám hodin pořád stejně, ale...

Ale přišel takový malinkatý syndrom vyhoření. Malinkatý je proto, že srovnávat sebe a někoho, kdo je psychicky na dně fakt nelze... Spíš si někdy říkám, jestli mi ty nervy za to stojí a že mám na víc... Jenže nejsem holka co by naříkala (děkuji 5 sezonám v Řecku) a naopak jsem se rozhodla něco dělat... Prakticky ihned po mém rozhodnutí a realizaci mi skončila pohoda. Rozjelo se toho více než jsem čekala, jak příjemné a tak ty nepříjemné věci.

Rozjezd těchto událostí mě připravil o pár hodin spánku denně, nespočet hodin týdně. Kde jsou ty časy, kdy jsem si chrupkala tak dlouho, jak jsem jen mohla. Dnes mám na kontě 4 a půl hodiny. Nic za co bych se mohla pochválit a to si říkám už skoro každý den po dobu dvou měsíců. Proč jsem nemohla jít spát dřív? Balila jsem si svůj život do kufrů... Na konci měsíce mě čeká stěhování, z milovaného Břevnova do snad taky milovaných Dejvic. Když bych to neudělala teď, vím, že bych na konci měsíce šílela. Tento "online režim" mě naučil si krásně plánovat čas i jednotlivé činnosti.

V práci jsem už zcela zrušila režim krátký-dlouhý... Radši dělám více dní s minimem volna, abych si pak mohla jet "odpočinout" na Moravu, kde mě čeká další práce... Domácí práce o volnu už nedělám, radši je dělám večer po práci, takové praní o půlnoci je moc fajn.

Když je volno, nejradši se flákám, chodím po venku a vypínám. Ale jakmile jste rozvrkočení ze všeho a ze všech, jednoduše to nejde. Je to jako kdyby jste si na těle zmáčkli pomyslný spínač a nedokázali ho vypnout. Přijde Vám blbé chvilku ležet a nic nedělat nebo třeba spát do 9... a tak jdete tam, uděláte to, uděláte ono... a den je v háji, ani nevíte jak.

Momentálně mám brigádu, která mi ale na konci září končí. Co myslíte? No jasně, už mám zařízenou další, to abych se v Praze o volnu nenudila... Říkám si, neměla bych to přehánět a pak stejně dělám, dokud nepadnu. Na druhou stranu, myslím, že spím mnohem kvalitněji než dříve. Teď prostě lehnu a během několika vteřin vytuhnu a spím, dokud mě můj úhlavní nepřítel budík neprobudí.

Možná to působí jako nářek nebo stížnosti. Ne, není to ani jedno ani druhé. Vlastně jsem vděčná, že můžu něco dělat a aspoň budu mít důvod se odměnit. Já se hrozně ráda odměňuju :-). Za měsíc přijde odměna v podobě operace očí a následná chvilková pracovní neschopnost. Sice jsem chtěla jet alespoň na chvilku do milovaného Řecka, ale vydržím do jara a s novýma očima bude dovolená snad ještě lepší.

Občas se ptám sebe samé, zda je to to, co jsem vždycky chtěla... No vždycky jsem chtěla mít hodně peněz, jezdit si na dovolené a mít tak nějak v pohodě život. Ale bez práce to nejde, to už jsem dávno pochopila. Takže co mi zbývá? Můžu dělat pár hodin denně, být v klidu, ale daň je za to vysoká, nikam se nepodívám, přehazovala bych každou korunu, to už radši zatnu zuby... Škoda, že nemáme platy a životní úroveň jako třeba ve Švýcarsku, ale díkybohu za to, že nežijeme stejně jako v Africe...

Časem chci podnikat a pracovat sama na sebe, myslím si, že cesta učení se v oboru a pracování na svém výkonu, mě posune přesně tam, kde chci být. A jestli jsem to tak chtěla? Před dvěma roky ne, teď už ano. Dokud je člověk mladý, měl by dělat na co má síly... a věřte, že tu sílu v sobě najdete. Jakmile učíníte rozhodnutí a dáte věci do pohybu, hvězdy se k Vám nakloní. Možná snesou víc než si přejete, ale to nevadí... a jak si dost často říkám: život není to, co chceš, ale to, co vydržíš.

Hezkou neděli a zdravím Vás z práce :-).

Autor: Viktorie Vacková | neděle 17.8.2014 8:24 | karma článku: 6.77 | přečteno: 370x

Další články blogera

Viktorie Vacková

Zakynthos a Kefalonie

Tak a je to zase tady... Slečna Viktorie nedokáže chvilku posedět doma a tak sobě a babičce koupila dovolenou.

8.10.2017 v 13:32 | Karma článku: 15.33 | Přečteno: 500 | Diskuse

Viktorie Vacková

Božská Sicílie

Tak a je to zase tady... Moje malá vnitřní krize, ve stylu: ach jo, chci někam jet! Pro tentokrát padla volba na Sicílii.

17.7.2017 v 11:50 | Karma článku: 16.51 | Přečteno: 704 | Diskuse

Viktorie Vacková

Roadtrip po Kanadě a USA

Vždycky, jak mám nějakou svou vnitřní krizi, vypadne ze mě i pár slušných nápadů. A tak se to stalo, že jsme v půlce srpna odlítli do Ameriky.

22.9.2016 v 19:55 | Karma článku: 15.02 | Přečteno: 483 | Diskuse

Viktorie Vacková

Cesta do Ameriky

Je to tady! Už nezbývá ani týden do odletu a já ještě nemám ani sbaleno, ale natěšená jsem řádně. Tuhle šílenost jsem si totiž plánovala usilovně 3 měsíce, neusilovně 13 let.

16.8.2016 v 15:18 | Karma článku: 11.99 | Přečteno: 553 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Vladimír Havránek

Zpověď až na samotnou dřeň.

Vrcholový fotbal je dnes, pokud se týmu daří i v Evropských pohárech, zlaté prasátko. Tomu odpovídají i milionové odměny za účast v pohárech. Hráči na to v mnoha případech nejsou připraveni a je snadné překročit hranici.

24.11.2017 v 19:14 | Karma článku: 9.65 | Přečteno: 321 | Diskuse

Jaroslava Indrová

Pro koho jsou víceletá gymnázia?

Příslušné instituce se stále častěji zamýšlejí nad samou podstatou víceletých gymnázií. Masivní odchod chytrých dětí ze základních škol, „kastování“ dětí, zhoršující se výsledky – to vše vyvolává diskuse.

24.11.2017 v 19:11 | Karma článku: 20.70 | Přečteno: 689 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Nahustit pneumatiky v Ústí nad Labem? Úkol téměř nadlidský!

Možná to znáte sami. Máte malý problém a myslíte si, že to rychle vyřešíte. Ale ono se to prostě nějak zadrhne, nebo co. A jak z toho pak ven?! Tak tohle potkalo mého přítele s kompresorem v Ústí nad Labem...

24.11.2017 v 19:02 | Karma článku: 15.41 | Přečteno: 413 | Diskuse

Lubomír Stejskal

K masakru na Sinaji

O hrůzostrašném teroristickém útoku v sinajském městě Bir Al Abd jsem se dozvěděl za zvláštních okolností. Přišel k nám po vyučování desetiletý vnuk Tom, s nímž už léta jezdíme do Egypta na dovolenou.

24.11.2017 v 18:23 | Karma článku: 20.75 | Přečteno: 565 | Diskuse

Alena Kulhavá

Co je úplným odevzdáním se smrti na konci života? Jaký vztah to má se smyslem lidské

existence? Jde to vůbec dohromady? Co můžeme vědět o tom, co je po smrti a co jsou jen různé koncepce? Jak se můžete dotknout vlastní připoutanosti a vztahu ke smrti? I nečekanost smrti podporuje dobrý život. Jak?

24.11.2017 v 17:55 | Karma článku: 10.98 | Přečteno: 242 |
Počet článků 24 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 704
Mladá, neustále v pohybu, s hodně zájmy, o kterých bych Vám chtěla napsat


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.