Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Lucembursko, země malá rozlohou, velká duchem

17. 08. 2014 13:57:32
Lucembursko, malá země ležící mezi Německem, Belgií a Francií. Jedna z nejbohatších zemí světa a jedna z nejmenších zemí v Evropě. Nebudu Vám zde říkat fakta, které Vám řekne i Google, spíš bych Vám nastínila tuto krásnou zemi a jak jinak než ze svého pohledu...

Je červenec, půl sedmé ráno a vyjíždíme vlakem směr Drážďany. Do Lucemburska nejedu poprvé, ale i tak si můžu v mém pomyslném seznamu odškrtnout položku: první cesta vlakem, která mi zabere více než 6 hodin. Proč jsem zvolila vlak? Důvodů bylo několik a samozřejmě vedla cena (cca 3500,- tam i zpět na trase Praha - Trier pro dospělého a dítě). Jela jsem se svou mladší sestrou, která měla jízdu zcela zdarma (systém Deutsche bahn je k dětem štědrý a do 15 nic neplatí). Dalším důvodem bylo heslo: i cesta je cíl, a v neposlední řadě byla možnost cestovat přes den a nehledět na nudnou dálnici, kterou by nám poskytl autobus.

V Drážďanech jsme si nechaly hodinku na přestup a ještě že tak, milované České dráhy si daly 20 minutek zpoždění. Chvilku se procházíme po nádraží, oceňujeme důmyslné jezdící pásy na kufry a samočistící toalety, a nasedáme do rychlovlaku směr Mainz. Rychlovlak jede přibližně 6 hodin, máme místenky u okýnek a jsme spokojené, ovšem do doby, než zjistíme, že náš super vlak má taky 20 min zpoždění. Trochu se leknu, protože na další vlaky jsem si navolila celkem málo času na přestup (11 a 5 min) a teď je v ohrožení naše IC do Koblenz. Vezmu jízdenky a vydávám se za panem průvodčím. V hlavě si dávám dohromady pár vět německy, kdyby náhodou neuměl anglicky. A taky náhodou ne. Ale nechybí mu snaha a ochota na mě mluvit pomalu a jednoduše. Dorozumíme se, řekne mi, že žádný stres, že vlak počká. No hurá! Když už jsem se prošla po vlaku, zamířila jsem do bistro vozu pro kafe. Beru dvě kávy za krásných 6 EUR a mířím zpět na své místo. Blížíme se k Mainzu a chystáme se na výstup. Miluju Němce za to, že už znají nástupiště dlouhé měsíce dopředu a tím nám i usnadní přestup na čekající IC do Koblenzu. IC jedeme 45 min, nikde nezastavuje a nemůžeme se vynadívat z okýnka. Trasa vede převážně kolem řeky, mezi vinicemi a malebnými městečky... hmm, škoda, že má den jen 24 hodin a my jsme unavené, jinak by určitě stálo za to se na chvilku zastavit a kochat se. Nicméně jedeme dál. Štěstí nás opouští v Koblenzu a regionální spoj do Trieru nám ujíždí. Nevadí, je to jen hodinka cesty a další jede za 20 min. Čeká nás trasa opět podél řeky a vinic až do Trieru. Dál už nejedeme. Na nádraží nás čeká teta a nabíráme směr Wormeldange. Jsem na sebe trochu pyšná, že se podařilo dojet, přestoupit a nezabloudit.

Wormeldange je malinkou vesničkou na hranicích s Německem. Všude okolo jsou kopečky a vinice, které v červenci vypadají bombasticky a vzbuzují ve Vás pocit klidu a pohody. Jinak zde nic moc nenajdete, ale i ta krajina by měla vystačit a člověk pocházející z jižní Moravy si připomene svou rodnou hroudu.

Následující dny se nesou v duchu odpočinku a cestování. Jezdíme buď autem a nebo MHD. Překvapující je, že ceny za MHD jsou řekvapivě nízké a nižší než třeba ve Francii. Všechna důležitá místa jsou dostupná a jezdí se podle jízdních řádů. Vše je srozumitelné. Vycvičena již z Řecka s tímto systémem nemám žádný problém. Když tak nad tím přemýšlím, celková organizace je tady bezproblémová a když něco chcete, dorozumívání se je v pohodě. Lucemburčani jsou zvyklí na cizince, žije jich tam totiž spousta. Občas narazíte, že někteří, obzvlášť starší a Francouzi nemluví anglicky, ale jinak s němčinou pochodíte téměř vždy. Víceméně každý mladý Lucemburčan ovládá nejméně 3 jazyky, rodnou lucemburštinu (když nevíte, jestli lidé mluví francouzsky nebo německy), němčinu a francouzštinu. Tak trochu jim tuhle jazykovou vybavenost závidím. A hlavně to, že všechny jazyky mají a vnímají už od narození a mine je takové to mechanické šrocení.

V Lucembursku jako turista nikdy neodejdete s prázdnou. Naleznete tu spoustu krásných míst, jak památek, moderních budov, kousek přírody, staré hrady, tak i hory. Po gastronomické stránce si také užijete. Ale pozor! Ceny služeb jsou zde vyšší, servis i nabízené jídlo se podobá Francii. Líbí se m, že na každém rohu je kavárna, cukrárna a nebo restaurace. Jde vidět, že si místní rádi pošmáknou a já se k nim s radostí přidám... Nikde jinde mi nechutná jídlo a kafe tak, jako právě ve Francii nebo Lucembursku... Dejte mi kafe, citronový koláč, posaďte mě do staré čtvrti v Lucemburku a slibuju, že budu hodná a budu Vám zobat z ruky :-)...

Na návštěvu Lucemburska si udělejte čas minimálně týden, pokud chcete vidět a poznat víc. Obrovskou výhodou je to, že je všechno kousek a všude se dostanete za chvilku a to díky síti dálnic nebo fungující MHD. Chcete památky a zároveň i moderní stavby? Lucemburk je pro vás jako stvořený. Navštivte starou čtvrť Grund, projděte si katakomby a vydejte se vzhůru do města. Podívejte se do katedrály, kde má hrobku Jan Lucemburský, projděte si město až po moderní čtvrť Kirchberk.

Ale nejen v hlavním městě se dá trávit volný čas. Krásně je také ve Viandenu, městečku, které nikdy nepřehlédnete, dominantou tohoto místa je nádherný hrad a také místo, kde žil Victor Hugo. O pár kilometrů dál je město Echternach, jehož historické jádro vás okouzlí, a takhle bych mohla vyjmenovávat donekonečna: Clervaux, Diekirch, Wiltz, Grevenmacher...

Jací jsou Lucemburčané? Jsou to takové milé postavičky s hezkými udržovanými domky (jako dítě mě fascinovaly jejich krásné a velké poštovní schránky - blbost, já vím :-)). Když jdete po vesnici, byť se neznáte, každý se pozdraví, usměje, prohodí pár slov... Lidé se k sobě chovají slušně a nejen k sobě, ale i ke svému okolí, k přírodě. Myslím, že si váží více toho, co mají a snaží se to udržet. V ulicích je čisto a asi by se na Vás lidé dívali s odporem, pokud by viděli, že děláte nepořádek.

Hodně žen je v domácnosti a jejich doménou jsou děti. Ty lucemburské bývají občas trochu rozmazlené, ale asi jako všude jinde.

Člověku tady moc věcí nechybí, vše je po ruce a poloha této země je výborná. Máte chuť na francouzský sýr, do Francie to je co by kamenem dohodil. Chcete si zajet do Německa, do Belgie? Žádný problém, žádné hranice, nic. Jen ta dopravní dostupnost z Česka je trochu na nic. Jezdí jeden přímý autobus denně, ale čas příjezdu uprostřed noci není úplně OK, o cenách letenek ani nemluvím. Každopádně vlak mohu jen doporučit. Nejlépe Trier nebo jiná destinace v Německu a nákup jízdenek co nejdříve (3 měsíce před odjezdem), pokud budete chtít dojet až do Lucemburku, jízdenka se musí rozdělit a vyjde zbytečně draho...

V každém případě, pokud tuto zemi navštívíte, věřím, že ve Vás způsobí příjemné pocity a pohodu... :-)

Autor: Viktorie Vacková | neděle 17.8.2014 13:57 | karma článku: 10.66 | přečteno: 565x

Další články blogera

Viktorie Vacková

Zakynthos a Kefalonie

Tak a je to zase tady... Slečna Viktorie nedokáže chvilku posedět doma a tak sobě a babičce koupila dovolenou.

8.10.2017 v 13:32 | Karma článku: 15.33 | Přečteno: 500 | Diskuse

Viktorie Vacková

Božská Sicílie

Tak a je to zase tady... Moje malá vnitřní krize, ve stylu: ach jo, chci někam jet! Pro tentokrát padla volba na Sicílii.

17.7.2017 v 11:50 | Karma článku: 16.51 | Přečteno: 704 | Diskuse

Viktorie Vacková

Roadtrip po Kanadě a USA

Vždycky, jak mám nějakou svou vnitřní krizi, vypadne ze mě i pár slušných nápadů. A tak se to stalo, že jsme v půlce srpna odlítli do Ameriky.

22.9.2016 v 19:55 | Karma článku: 15.02 | Přečteno: 483 | Diskuse

Viktorie Vacková

Cesta do Ameriky

Je to tady! Už nezbývá ani týden do odletu a já ještě nemám ani sbaleno, ale natěšená jsem řádně. Tuhle šílenost jsem si totiž plánovala usilovně 3 měsíce, neusilovně 13 let.

16.8.2016 v 15:18 | Karma článku: 11.99 | Přečteno: 553 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Roman Enders

Od moře k moři přes jedno pohoří (3.)

Dost bylo rušných ulic Barcelony. Za šera se vracíme do kempu, užít ještě večer a ráno moře. Dopoledne vyrážíme rovnou na sever k Andoře. Cestou před námi vyroste bájná hora Montserrat. A to by bylo, abychom jí jenom objeli....

24.11.2017 v 18:41 | Karma článku: 8.11 | Přečteno: 86 | Diskuse

Jan Tomášek

Zubačka Tanvald – Kořenov

Na sklonku 20. století, když jsem získal stabilní připojení k internetu, byla jedna z mých prvních aktivit virtuální projíždění různých železnic, především těch ozubnicových.

24.11.2017 v 18:15 | Karma článku: 7.22 | Přečteno: 184 | Diskuse

Marek Síbrt

Krušné hory: tak krásné, až vás rozbolí duše

Když navštívíte Krušné hory, vtáhnou vás do sebe a nikdy nepustí, i když budete stovky kilometrů daleko. V duši vám zůstane krása mystické krajiny, pocit, že se tady stalo něco, čehož důsledky jsme nedokázali zvládnout...a bolest.

24.11.2017 v 8:32 | Karma článku: 14.63 | Přečteno: 295 | Diskuse

Jan Vaverka

Baskicko – 8. Díl: Co navštívit na cestě do Baskicka - Francie

Francie je turisty nejnavštěvovanější zemí světa. Většina turistů ale míjí pozoruhodné lokality, které nejsou poznamenány masovou turistikou. Na následujících řádcích letmo popíši některé z těch, které jsem měl možnost navštívit.

24.11.2017 v 8:20 | Karma článku: 8.96 | Přečteno: 96 | Diskuse

Stisk Studentský deník

V Gruzii je slušností dát si s lidmi alespoň tři panáky, říká Ladislav Zibura

Nejen o tom, jak se nenechat opít v Arménii a Gruzii, se na přednášce ve vyprodané brněnské Scale rozpovídal cestovatel a spisovatel Ladislav Zibura.

23.11.2017 v 23:28 | Karma článku: 8.82 | Přečteno: 270 | Diskuse
Počet článků 24 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 704
Mladá, neustále v pohybu, s hodně zájmy, o kterých bych Vám chtěla napsat


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.