Každý z nás to už alespoň jednou zažil. Tu nenávidění hodnou věc v podobě stěhování. Ať už je to přes ulici, nebo do jiného města, či do jiné země, vždycky je to opruz...
Nejhorší je balení. Balíte, skládáte, vyhazujete věci, rozčilujete se, že to nemáte kam dát, chvilkami přichází pocity radosti, že už to máte, dokud zase něco nenajdete. Chodíte po bytě a sbíráte věci, jeden pokoj, druhý pokoj. Na první pohled nic, pak otevřete skříňku, zaklejete, vezmete igelitku a zase to cpete do kufru. Zkontrolujete čas a zjistíte, že už si takhle "hrajete" 2 hodiny. Do koutku dáváte všechno zabalené, až s tím zaskládáte půlku místnosti.
Když už máte sbaleno, začnete řešit to, že bydlíte ve třetím patře, bez výtahu a jak to snesete, převezete. Děkujete bohu za kamarády s autem a za druhý byt s výtahem.
Po dvou letech opouštím milovaný Břevnov a mířím přes kopec do snad taky milovaných Dejvic. Výhled na Ladronku vystřídá výhled na hrad a na Petřín. Zatím vidím samé plusy, ale dva roky jsou dva roky. Břevnov mi přirostl k srdci. Tak trochu jiná Praha, žádné paneláky, stylové hospůdky a klid. Sejdete kopec, sednete na tramvaj, za 10 minut jste na hradě, za 15 minut na Malostranské a nebo busem za 15 minut na Andělu. Když se Vám nikam nechce, tak taky nikam nemusíte, hospůdka U prezidentů hned za rohem, obchody a park taky kousek, co Vám chybí? Nic :-) Vlastně mi to bude chybět, kdo ví, co mě čeká v Dejvicích...
Dnes mám před sebou poslední noc, pak na víkend no Moravu a potom už do nového... Asi se opiju, ať se mi dobře spí, dobalím ten "zbytek" a ráno ve 4 do práce, hurá, třeba mi to ani nedojde, že to je naposledy a třeba taky bude bezesná noc. Ale jako optimista vnímám každou změnu dobře... Ale přísahám, už se NIKAM stěhovat nebudu a když už, tak jedině zpátky na Moravu :-)!
