Je to necelý rok, kdy jsem se rozhodla opustit sedavou práci, která už mě tak trochu přestala těšit a naplňovat. Začalo to loňskou dovolenou v Řecku, kdy jsem pochopila, že tohle není život, co jsem si vysnila. Následovalo přemýšlení, které mě dohnalo do průvodcovských zkoušek, operace očí a hledání nové práce. Soustředila jsem se na velké cestovky a ono v lednu nakonec vyšel pohovor v jedné z mých favorizovaných a dostala jsem práci - průvodkyně na řeckém ostrově Kos.
Ani na vteřinku jsem nezaváhala, v práci oznámila můj konec a ted už to jen "doklepnu" do konce dubna... Odpočítávám dny, kdy letadlo vzlétne do mého druhého domova...
Řecko, proč a za co ho vlastně miluji? Sama nevím, byla jsem tam už tolikrát, na dovolené, za prací a stále a znovu mám husí kůži z této země... Je to místními? Je to mořem? Horami? Jídlem? Pitím? Hudbou? Kulturou? Řekla bych, že to bude mixem všeho... Je to místo, kde se cítím dobře a na ničem jiném nezáleží. Žije se tam pro dnešek, ne pro minulost a ne pro zítřek.
Když se mě v cestovce ptali, jakou destinaci preferuji, volba byla jasná: Zakynthos, Korfu a nebo Kréta. Když do hry vstoupil Kos, nebylo mi líto, že nejedu na Krétu a nebo Korfu, byla jsem šťastná, že jedu právě tam. Stále je to pro mě výzva, a vím, že jsem na začátku daleké cesty. Jak to pojmu, jak moc budu v pohodě, tak se to odrazí i na mých klientech. Na jednu stranu se na ně moc těším a na druhou vím, že přijdou i potížisti...
Takže pro toto léto mám několik předsevzetí: trpělivost, klid a pohodu. Možná bych to mohla dodržovat nejen v létě :-).
Kdyby mi někdo před rokem řekl, že za rok pojedu na půl roku do Řecka, asi bych se mu smála. Jenže všechno má svůj čas a věci se stávají z určitých důvodů. Nikdy nic nikomu nespadne samo do klína. Já pro vysněnou práci půl roku nespala - chodila jsem do své práce, chodila jsem na brigádu a po večerech se učila na průvodcovské zkoušky. Nelituju ani jednoho. Věděla jsem, že to musím zvládnout, že musím odjet... A pak když to přišlo a podepsala jsem smlouvu, bylo mi jasné, že teď se mi vrací vynaložená energie a začíná zcela nová etapa mého života.
Momentálně ale nechci usnout na vavřínech, vždyť tam budu mít lidi, kteří si mě zaplatí a budou chtít to nejlepší. Jak to jen pojmout? Něco málo už mám nachystané a zpracované. Chci jim ukázat Řecko takové, jak ho vnímám já. Chci je vtáhnout do atmosféry dávných časů a dob, kdy k Řecku svět vzhlížel.
Člověk by si měl plnit své sny, dosáhnout svých cílů a kdy jindy, než v době, kdy na to má čas a energii. Někdy k nim vede cesta trnitá, jindy se sny vyplní s minimem energie, ale vždycky nás to posune někam jinam. Jednou až budu starší, můžu si říkat, co jsem udělala blbě, ale lepší si říkat tohle, než litovat věcí, které jsem neudělala.
Už se moc těším, až Vám budu psát o Kosu a okolních ostrovech, o pobřeží Turecka a celkově o životě v Řecku. Půl roku je dost dlouhá doba na postřehy a články o něčem :-)
Přeji hezkou neděli všem :-)!
