Lucembursko, země malá rozlohou, velká duchem
Je červenec, půl sedmé ráno a vyjíždíme vlakem směr Drážďany. Do Lucemburska nejedu poprvé, ale i tak si můžu v mém pomyslném seznamu odškrtnout položku: první cesta vlakem, která mi zabere více než 6 hodin. Proč jsem zvolila vlak? Důvodů bylo několik a samozřejmě vedla cena (cca 3500,- tam i zpět na trase Praha - Trier pro dospělého a dítě). Jela jsem se svou mladší sestrou, která měla jízdu zcela zdarma (systém Deutsche bahn je k dětem štědrý a do 15 nic neplatí). Dalším důvodem bylo heslo: i cesta je cíl, a v neposlední řadě byla možnost cestovat přes den a nehledět na nudnou dálnici, kterou by nám poskytl autobus.
V Drážďanech jsme si nechaly hodinku na přestup a ještě že tak, milované České dráhy si daly 20 minutek zpoždění. Chvilku se procházíme po nádraží, oceňujeme důmyslné jezdící pásy na kufry a samočistící toalety, a nasedáme do rychlovlaku směr Mainz. Rychlovlak jede přibližně 6 hodin, máme místenky u okýnek a jsme spokojené, ovšem do doby, než zjistíme, že náš super vlak má taky 20 min zpoždění. Trochu se leknu, protože na další vlaky jsem si navolila celkem málo času na přestup (11 a 5 min) a teď je v ohrožení naše IC do Koblenz. Vezmu jízdenky a vydávám se za panem průvodčím. V hlavě si dávám dohromady pár vět německy, kdyby náhodou neuměl anglicky. A taky náhodou ne. Ale nechybí mu snaha a ochota na mě mluvit pomalu a jednoduše. Dorozumíme se, řekne mi, že žádný stres, že vlak počká. No hurá! Když už jsem se prošla po vlaku, zamířila jsem do bistro vozu pro kafe. Beru dvě kávy za krásných 6 EUR a mířím zpět na své místo. Blížíme se k Mainzu a chystáme se na výstup. Miluju Němce za to, že už znají nástupiště dlouhé měsíce dopředu a tím nám i usnadní přestup na čekající IC do Koblenzu. IC jedeme 45 min, nikde nezastavuje a nemůžeme se vynadívat z okýnka. Trasa vede převážně kolem řeky, mezi vinicemi a malebnými městečky... hmm, škoda, že má den jen 24 hodin a my jsme unavené, jinak by určitě stálo za to se na chvilku zastavit a kochat se. Nicméně jedeme dál. Štěstí nás opouští v Koblenzu a regionální spoj do Trieru nám ujíždí. Nevadí, je to jen hodinka cesty a další jede za 20 min. Čeká nás trasa opět podél řeky a vinic až do Trieru. Dál už nejedeme. Na nádraží nás čeká teta a nabíráme směr Wormeldange. Jsem na sebe trochu pyšná, že se podařilo dojet, přestoupit a nezabloudit.
Wormeldange je malinkou vesničkou na hranicích s Německem. Všude okolo jsou kopečky a vinice, které v červenci vypadají bombasticky a vzbuzují ve Vás pocit klidu a pohody. Jinak zde nic moc nenajdete, ale i ta krajina by měla vystačit a člověk pocházející z jižní Moravy si připomene svou rodnou hroudu.
Následující dny se nesou v duchu odpočinku a cestování. Jezdíme buď autem a nebo MHD. Překvapující je, že ceny za MHD jsou řekvapivě nízké a nižší než třeba ve Francii. Všechna důležitá místa jsou dostupná a jezdí se podle jízdních řádů. Vše je srozumitelné. Vycvičena již z Řecka s tímto systémem nemám žádný problém. Když tak nad tím přemýšlím, celková organizace je tady bezproblémová a když něco chcete, dorozumívání se je v pohodě. Lucemburčani jsou zvyklí na cizince, žije jich tam totiž spousta. Občas narazíte, že někteří, obzvlášť starší a Francouzi nemluví anglicky, ale jinak s němčinou pochodíte téměř vždy. Víceméně každý mladý Lucemburčan ovládá nejméně 3 jazyky, rodnou lucemburštinu (když nevíte, jestli lidé mluví francouzsky nebo německy), němčinu a francouzštinu. Tak trochu jim tuhle jazykovou vybavenost závidím. A hlavně to, že všechny jazyky mají a vnímají už od narození a mine je takové to mechanické šrocení.
V Lucembursku jako turista nikdy neodejdete s prázdnou. Naleznete tu spoustu krásných míst, jak památek, moderních budov, kousek přírody, staré hrady, tak i hory. Po gastronomické stránce si také užijete. Ale pozor! Ceny služeb jsou zde vyšší, servis i nabízené jídlo se podobá Francii. Líbí se m, že na každém rohu je kavárna, cukrárna a nebo restaurace. Jde vidět, že si místní rádi pošmáknou a já se k nim s radostí přidám... Nikde jinde mi nechutná jídlo a kafe tak, jako právě ve Francii nebo Lucembursku... Dejte mi kafe, citronový koláč, posaďte mě do staré čtvrti v Lucemburku a slibuju, že budu hodná a budu Vám zobat z ruky :-)...
Na návštěvu Lucemburska si udělejte čas minimálně týden, pokud chcete vidět a poznat víc. Obrovskou výhodou je to, že je všechno kousek a všude se dostanete za chvilku a to díky síti dálnic nebo fungující MHD. Chcete památky a zároveň i moderní stavby? Lucemburk je pro vás jako stvořený. Navštivte starou čtvrť Grund, projděte si katakomby a vydejte se vzhůru do města. Podívejte se do katedrály, kde má hrobku Jan Lucemburský, projděte si město až po moderní čtvrť Kirchberk.
Ale nejen v hlavním městě se dá trávit volný čas. Krásně je také ve Viandenu, městečku, které nikdy nepřehlédnete, dominantou tohoto místa je nádherný hrad a také místo, kde žil Victor Hugo. O pár kilometrů dál je město Echternach, jehož historické jádro vás okouzlí, a takhle bych mohla vyjmenovávat donekonečna: Clervaux, Diekirch, Wiltz, Grevenmacher...
Jací jsou Lucemburčané? Jsou to takové milé postavičky s hezkými udržovanými domky (jako dítě mě fascinovaly jejich krásné a velké poštovní schránky - blbost, já vím :-)). Když jdete po vesnici, byť se neznáte, každý se pozdraví, usměje, prohodí pár slov... Lidé se k sobě chovají slušně a nejen k sobě, ale i ke svému okolí, k přírodě. Myslím, že si váží více toho, co mají a snaží se to udržet. V ulicích je čisto a asi by se na Vás lidé dívali s odporem, pokud by viděli, že děláte nepořádek.
Hodně žen je v domácnosti a jejich doménou jsou děti. Ty lucemburské bývají občas trochu rozmazlené, ale asi jako všude jinde.
Člověku tady moc věcí nechybí, vše je po ruce a poloha této země je výborná. Máte chuť na francouzský sýr, do Francie to je co by kamenem dohodil. Chcete si zajet do Německa, do Belgie? Žádný problém, žádné hranice, nic. Jen ta dopravní dostupnost z Česka je trochu na nic. Jezdí jeden přímý autobus denně, ale čas příjezdu uprostřed noci není úplně OK, o cenách letenek ani nemluvím. Každopádně vlak mohu jen doporučit. Nejlépe Trier nebo jiná destinace v Německu a nákup jízdenek co nejdříve (3 měsíce před odjezdem), pokud budete chtít dojet až do Lucemburku, jízdenka se musí rozdělit a vyjde zbytečně draho...
V každém případě, pokud tuto zemi navštívíte, věřím, že ve Vás způsobí příjemné pocity a pohodu... :-)
Viktorie Vacková
Florida - země slunce
Je září 2019, od rána jsem měla "den blbec" a v tom mi volá máma: "Viki, Standa s Kerry nás pozvali k sobě na Floridu!" A tímto se začíná psát naše dobrodružná cesta do USA.
Viktorie Vacková
Azory – ráj uprostřed Atlantiku
Uprostřed Atlantiku se nachází pár ostrovů a říká se jim Azory. Došla jsem k nim před pár lety náhodou při sledování pořadu Letecké katastrofy, kdy tam nouzově přistálo letadlo a bylo jasno, tam musím jet!
Viktorie Vacková
Zakynthos a Kefalonie
Tak a je to zase tady... Slečna Viktorie nedokáže chvilku posedět doma a tak sobě a babičce koupila dovolenou.
Viktorie Vacková
Božská Sicílie
Tak a je to zase tady... Moje malá vnitřní krize, ve stylu: ach jo, chci někam jet! Pro tentokrát padla volba na Sicílii.
Viktorie Vacková
Roadtrip po Kanadě a USA
Vždycky, jak mám nějakou svou vnitřní krizi, vypadne ze mě i pár slušných nápadů. A tak se to stalo, že jsme v půlce srpna odlítli do Ameriky.
Viktorie Vacková
Cesta do Ameriky
Je to tady! Už nezbývá ani týden do odletu a já ještě nemám ani sbaleno, ale natěšená jsem řádně. Tuhle šílenost jsem si totiž plánovala usilovně 3 měsíce, neusilovně 13 let.
Viktorie Vacková
Novoroční předsevzetí aneb ve zdravém těle, zdravý duch
Skoro každý to tak nějak má. Řekne si: zhubnu, přestanu kouřit, pít a budu víc šetřit. Já donedávna nebyla jiná. Podtrženo sečteno, max. Týden a byla jsem tam, kde jsem byla.
Viktorie Vacková
Na otočku na Rhodos
Rhodos. Určitě už jste o něm někdy slyšeli. Řecký ostrov, největší v Dódekánském souostroví, já si ho přejmenovala na veselý ráj.
Viktorie Vacková
Když máš 2 dny volna, auto a jsi v Řecku na Kosu
Omlouvám se, jsem lajdák a dlouho jsem nenapsala své postřehy z Řecka... Jsou to už 2 měsíce, co jsem se vrátila zpátky domů... Nejdřív to byly přivítačky, pak to byla dovolená, pak hledání práce, bydlení a prostě furt něco.
Viktorie Vacková
Jdi za svým snem - průvodcování v Řecku, 3. část
Nisyros. Ještě jste o něm neslyšeli? Já taky moc ne, vlastně do té doby, než jsem začala provázet turisty na výletech po Kosu a okolních ostrovech. Nisyros si mě okamžitě získal.
Viktorie Vacková
Jdi za svým snem - průvodcování v Řecku, 2. část
Je tomu už pár měsíců, co jsem se rozhodla opustit všechno a všechny a vydat se vstříc novému životu, životu v Řecku, prozatím na pár měsíců, ale nikdy neříkej nikdy. Dostala jsem práci průvodkyně v Řecku.
Viktorie Vacková
Na otočku do Amsterdamu
Na konci roku jsem si dala předsevzetí, že dokud to půjde, chci cestovat všude možně po světě. Svůj slib letos dodržím a první destinací se stal Amsterdam. Od rodiny, od přátel, od známých, z internetu - samá chvála a nadšení. Co může člověka uchvátit na tomto místě? Je toho možná víc než si myslíte a některé věci pouhým okem nespatříte.
Viktorie Vacková
Jdi za svým snem - průvodcování v Řecku
Je to necelý rok, kdy jsem se rozhodla opustit sedavou práci, která už mě tak trochu přestala těšit a naplňovat. Začalo to loňskou dovolenou v Řecku, kdy jsem pochopila, že tohle není život, co jsem si vysnila. Následovalo přemýšlení, které mě dohnalo do průvodcovských zkoušek, operace očí a hledání nové práce. Soustředila jsem se na velké cestovky a ono v lednu nakonec vyšel pohovor v jedné z mých favorizovaných a dostala jsem práci - průvodkyně na řeckém ostrově Kos.
Viktorie Vacková
Podzim a podzimní rozhodnutí
Nevím, jestli to tak máte taky, ale já se jednou za čas dostanu do fáze, kdy mám všeho dost a začnu pálit mosty. Začíná to zcela nevinně. Na mě to padlo v období nemocenské. Byla jsem po operaci s očima a nemohla nic moc dělat a tak jsem buď poslouchala rádio a nebo přemýšlela. Výsledek byl jasný. odjedu do zahraničí! Oči se uzdravily, začaly vidět ostře a možná i víc a nápad nepřešel...
Viktorie Vacková
Laserová operace očí? Díkybohu za ni!
Jsou to už dva měsíce zpátky, kdy jsem začala uvažovat nad laserovou operací očí a jsou to už dva týdny, co mám nové očka. Člověk se rozhoduje dlouho, googluje vše možné, vybírá si kliniku a přitom samotný zákrok trvá "jen" 15 minut. Předem se omlouvám za neodbornost a výrazy, které používám, ale řídím se heslem, radši ani nevědět :-).
Viktorie Vacková
Paříž, město zamilovaných?
To tedy nevím, ale když se to říká... Paříž, před návštěvou Lyonu pro mě byla alfou a omegou Francie, ale názor na ni se změnil... Pro běžného turistu uspokojující záležitost, pro mě město zahlcené turisty, špinavé, ale i přes to všechno plné skvostů a útulných kavárniček.
Viktorie Vacková
Můj malý kanadský sen
Už je to nějaký pátek, kdy jsem odcestovala do Kanady, ale stále vzpomínám na nejlepší 2 měsíce života s úsměvem na rtech. V Kanadě máme rodinné přátele a když mi řekli, že bych mohla přilítnout, tak jsem přilítla. Bylo mi tehdy patnáct a dostat se do Kanady nebylo vůbec lehké - spousta formalit. Od pozvání, po souhlas rodičů, dokonce chtěli i doporučení učitele angličtiny a ředitele školy. Vše splněno, vízum jsem dostala a mohla odletět.
Viktorie Vacková
Balení, stěhování, nostalgie a možná i smutek
Každý z nás to už alespoň jednou zažil. Tu nenávidění hodnou věc v podobě stěhování. Ať už je to přes ulici, nebo do jiného města, či do jiné země, vždycky je to opruz...
Viktorie Vacková
Ďura světa v každém směru
...co si myslíš na to seru... Znáte tu písničku od Jarka Nohavici? Vždycky jak ji slyším, vybaví se mi má rodná hrouda. Kdo by neznal Bruntál. Město opředené legendami, proslavené zubatými žábami, bahnem, vtipy o dírách, závodem silážní střela a drsnými lidmi.
Viktorie Vacková
Workoholikem proti své vůli
Jde to vůbec? Já myslím že ano, jinak si svou situaci nedovedu vysvětlit. Ještě před rokem jsem si spokojeně chodila do práce hezky na krátký-dlouhý týden a volno proflákala, užívala. Ale co bylo, to bylo... Teď už můj režim práce jen ve dlouhý a nebo krátký týden zcela vymizel. V práci mám hodin pořád stejně, ale...
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 26
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 781x