Můj malý kanadský sen

Už je to nějaký pátek, kdy jsem odcestovala do Kanady, ale stále vzpomínám na nejlepší 2 měsíce života s úsměvem na rtech. V Kanadě máme rodinné přátele a když mi řekli, že bych mohla přilítnout, tak jsem přilítla.  Bylo mi tehdy patnáct a dostat se do Kanady nebylo vůbec lehké - spousta formalit. Od pozvání, po souhlas rodičů, dokonce chtěli i doporučení učitele angličtiny a ředitele školy. Vše splněno, vízum jsem dostala a mohla odletět.

Letěla jsem přímým letem z Prahy do Montrealu a bylo to dlouhé. Dnes už bych si sedla do uličky, ale v 15 přemýšlíte jinak, tak jsem seděla u okna a koukala na mraky :-). Moje angličtina nebyla v té době nic mimořádného, takže jsem si sumírovala věty v hlavě na vstupní pohovor. Ten proběhl hned po příletu a díkybohu mě neodeslal nikdo zpátky do vlasti. Hurá, byla jsem v Kanadě! S přáteli jsme se hned našli a vyrazili na dálnici směr Ottawa... A v Ottawě jsem pak strávila 2 měsíce prázdnin. Pro teenagera splněný sen a naprostá bomba :-). I když teď s odstupem let si říkám, že letět tam ve 20, tak by mi to dalo asi ještě víc a měla bych z toho víc rozumu.

Ottawu jsem si hned zamilovala a vlastně i celou Kanadu. Všechno tam bylo tak jiné, jiné mraky (jak v Simpsnech :-)), hodně prostoru, jiné stavby. Člověk zvyklý na Evropu je jakoby vyvržen do jiného světa. Teď se tomu směju, ale tehdy to byl šok. Zvyklou na maloměsto mě vypustili do světa. Všechno bylo tak daleko, všude se muselo jezdit autem. Když jsem se chtěla projít do "města", přátelé si zaťukali na čelo a zeptali se, jestli se mi vážně chce jít těch 20 km :-). To víte že se mi nechtělo, komu by se chtělo jít po cestě bez chodníků :-). Občas jsem si tedy udělala výlet MHD do města a téměř vždy to bylo bez bloudění a problémů, z toho plyne, že síť MHD je přehledná a vyzná se i cizinec s omezou angličtinou. Ovšem pamatuju si, že když jsem nevěděla, zeptala jsem se místních a vždy mi poradili a nejednou mě na daný spoj i doprovodili.

Ostatně lidé v Kanadě jsou hodní, usměvaví, srdeční. To jsou mé vzpomínky, snad žádná negativní zkušenost. Líbil se mi jejich kladný vztah ke sportům. Všude v Ottawě jsou bruslařské a cyklistické stezky a nejednou se stalo, že se o víkendu uzavřelo centrum pro auta a silnice byly k dispozici právě pro tyto nadšence, udělat tohle v Praze, tak by to tu asi zkolabovalo :-). Tam ne. Pak tam měl skoro každý strom nádobku se šťávou pro kolibříky, to mě úplně fascinovalo a že tam těch kolibříků bylo. A nejen kolibříci, množství veverek, zajíců a chipmunků v parcích bylo neskutečné. No rozhodně jsem jich viděla více tam, než v lese. Byli zvyklí na lidi, takže s nimi mám i pár fotek.

Jinak je Ottawa moderní město s řadou muzeí, galerií, restarací a jiných zábav, které nám zpříjemní život. Centrum je moderní, s budovou parlamentu, která je "napodobeninou" londýnského Big Benu. Přes řeku v druhém městě Hull a provincii, Quebec naleznete úžasné muzeum civilizace.

Ovšem prázdniny jsem nestrávila jen v Ottawě. Jezdili jsme na hodně výletů, hlavně v provincii Ontario a Quebec. Taková krajina kolem Charlestonského jezera je nádherná, nebo malebné městečko Brockville, které leží na břehu řeky Svatého Vavřince, vás okouzlí. V Brockvillu se také každoročně koná přehlídka aut, od veteránů až po supermoderní auta. A jakožto teenager milující Avril Lavigne jsem MUSELA navštívit její rodné město Napanee a možná že i kvůli tomu je Avril mou srdcovou záležitostí. Torontem jsme jen projížděli, ale užívali jsme si ho dlouho, protože je vážně rozlehlé. Niagárské vodopády mě překvapily. samotné vodopády jsou nádherné, okolí už nikoliv. Stejnojmenné městečko hyzdí velké hotely, casina, kina, kolotoče a jiné turistické lapače. Škoda.

Vydali jsme se také na sever. Nejvíce se mi líbilo v lyžařském středisku Mont Tremblant. Je to malé městečko se spoustou luxusních hotelů, lanovkou mezi hotely a zábavou pro náročné.

Co se mi líbilo, bylo to, že přátelé se pravidelně schází na BBQ a ideálně, pokud mají někde chatičku. Chatičky Kanaďanů vypadají trošku jinak než ty naše. Žádnou chatkovou oblast nečekejte, většinou kolem takové chatky není nic široko daleko, v lesích na vás (nebo spíš na vaše potraviny číhají medvědi) a pobyty jsou spíš víkendové. Složíte si židličku, dáte si do ní pivo (já tehdy kolu) a sedíte, večer si opečete marshmellow, kolem vás lítají světlušky. Jakoby to bylo včera...

Jídlo a nakupování, to je kapitola sama o sobě. Wal-mart nabízí ve možné. Všechno seženete ve velikosti XXL, od zmrzliny po šampon. Restaurace od indické po mexické, všude. Ulítávala jsem na zmrzlině, cookies a muffins... to množství a druhů, člověk neodolá. Ovšem vybralo si to daň, přijela jsem domů o 10 kg těžší.

Je to už pár let, ale na Kanadu vzpomínám stále a stále v dobrém. Ráda bych se tam vrátila a procestovala větší část. Tak třeba někdy :-)