Paříž, město zamilovaných?

To tedy nevím, ale když se to říká... Paříž, před návštěvou Lyonu pro mě byla alfou a omegou Francie, ale názor na ni se změnil... Pro běžného turistu uspokojující záležitost, pro mě město zahlcené turisty, špinavé, ale i přes to všechno plné skvostů a útulných kavárniček.

Je září, konečně letíme. Pro cestu jsem zvolila společnost Air France, letenka pro jednoho nás vyšla cca za 3000,- korun, krása. Je ráno, v Praze prší, ale to nám nevadí, za chvilku už budeme o pár kilometrů dál. Jedeme v osvědčené dvojici - já a babička a bude to stát za to. Babička letí poprvé. Hned na Ruzyni ji vyděsí rychlost vzletu letadel, ale strach ji přejde hned po nástupu.

Let probíhal v poklidu, hned po přistání kupujeme lístky na metro a hurá směr centrum. Pařížské metro je rozsáhlé, ale nikoliv obtížné. Za necelou hodinu a s jedním přestupem dorazíme na Montmartre a začíná naše oblíbená část v každém městě - hledání hotelu. Ptáme se místních a jsme úspěšné, hotel je přímo před námi. Bydlíme v celkem divoké čtvrti plné přistěhovalců, ale jsme rázné ženy z Moravy a ničeho se nebojíme. V hotelu nám přidělí pokoj ve třetím patře - bez výtahu. Nevadí, bereme kufry a úzkou chodbičkou stoupáme nahoru, až skončíme u našich dveří. Otevíráme kartou, poprvé, podruhé, potřetí - nic. Hurá počtvrté se zadaří. Vpadneme do miniaturního pokojíku, kde se sotva vytočíme s kufry. Nepropadáme panice, že hotel vypadá jako hodinový, že kolem nás jsou lidé tmavší pleti a připadáme si jako v ghettu. Jsme na dovolené a tohle nás víceméně pobaví.

Vyrážíme pěšky do srdce Montmartru, na místní hřbitov. Je odpoledne, nikam daleko se nám nechce. Chodíme po hřbitově, je trochu pod mrakem a nad námi létají havrani, pro ponurou atmosféru hřbitova, den jak stvořený. Hřbitov jako takový nelze srovnat s našimi hřbitovy ani za mák. Mají je takové "promakanější" a vévodí tomu monstrózní hrobky, které jsou velikostně jako menší rodinné domky u nás... Po cestě z hřbitova si sedáme v kavárně. Dáváme si espresso a nefalšované Creme brulée, vždyť jsme přece ve Francii. Večer si nakoupíme bagetku, sýr, víno a uleháme do postele, čeká nás náročných pár dní.

Další den se vydáváme do víru velkoměsta a to rovnou na Eiffelovku. Nahoru nejdeme, protože ty fronty a peníze nám za to netojí. Z předchozích návštřěv vím, že nádherný výhled je ze Sacre Coeur a je zcela zdarma.Nicméně se jedeme projet lodí po Seině a vidíme téměř vše významné a končíme zase u Eiffelovy věže. Od Eiffelovky se vydáváme směrem k Invalidovně, Vítěznému náměstí, po Champs Élysées k Vítěznému oblouku a pak domů. Náročný den bych řekla.

Třetí den se chystáme do muzea a kam jinam než do slavného Louvru... Fronty až ven, zákaz nošení turistických tretek (s trikem I love Paris by vás asi vyhnali). Trpělivě vyčkáváme, až se dostáváme dovnitř. Na Louvre je třeba si vyčlenit tak měsíc času, za jeden den neprojdete ani třetinu. My se vydáváme do starověku a to konkrétně Egypt, Řecko a Řím. Prohlídka nám zabere několik hodin. Vyčerpané jdeme do obrazárny. Být v Louvru a nevidět Monu Lisu by byl hřích. Než ale dojdeme do obrazárny, začne houkat poplach a uzavírají se dveře. Jde cítit kouř. Panika se nekoná, lidé v klidu postupují ven. My také, ale ovšem za chvilku se vracíme, protože šlo o planý poplach a konečně ji spatříme. Celkem maličká.

Po návštěvě Louvru se vydáváme na další hřbitov, tentokrát na rozlehlejší Pére Lachaise, kde leží Edith Piaf. Drahou Edith hledáme skoro hodinu. Její hrob je celkem nenápadný. Při její velikosti bych čekala mega hrobku, nebo alspoň hrob s pořádnou sochou, ale nic takového se nekoná. Nevadí. Zastavíme se v kavárně a pomalu, ale jistě se blížíme k domovu. Večer si chvilku odpočineme a vyrážíme na noční Montmartre, Sacre Coeur, Moulin Rouge, Pigalle... Přes den je to krásné, ale v noci, to je pak jiný level :-).

Čtvrtý den nás čeká slavný Notre Dame a Saint Chapelle. po shlédnutí těchto dechberucích staveb se vydáváme do Latinské čtvrti směrem k Parthenonu a Lucemburským zahradám. Popravdě, tento den je pro mě nejhezčím. Latinská čtvrť se mi zdá jako jedno z nejčistších míst v Paříži. Líbily se mi zdejší trhy i celková atmosféra. Den završíme vLucemburských zahradách, kde se uvelebíme na lavičce s nejlepší zmrzlinou, kterou jsem kdy jedla a kávou. Říkám si, není nám fajn? Tohleto je život! Proč se lidi za něčím honí, zatěžují hypotékami a podobnými materiálními hloupostmi, když si pak nemohou vychutnat sílu okamžiku.

Poslední den nakupujeme dary. Nic velkého, pár sýrů, zmenšených Eiffelovek, klíčenky, šátky a jiné důležité věci. Stihly jsme toho hodně a jsme na sebe pyšné... Paříž je Paříž, ale město lásky si představuju jinak... tak snad zase příště :-).